Oblast Provence v jihovýchodní Francii byla hlavním cílem naší třítýdenní cesty autem po Evropě. Název Provence pochází z latinského slova provincie – Římané zde založili první mimoitalskou provincii a zanechali zde po sobě spoustu krásných římských památek. Nás kromě památek lákala hlavně levandulová políčka, která jsou nejvíce rozkvetlá v první polovině července. Ke konci měsíce pak začíná jejich sklizeň. Sezóna levandule s sebou bohužel přináší i hlavní turistickou sezonu – to jsme pocítili hlavně ve větších městech jako je Arles a Avignon, a zároveň na levandulí profláklých místech jako je klášter Sénanque u městečka Gordes. I přes davy turistů se nám podařilo objevit pár klidných míst, kde jsme si vychutnali vůni levandule i krásné středověké vesničky. Zde je seznam míst, která jsme postupně navštívili:

Entrevaux

Krásná středověká vesnička obehnaná hradbami z 11. Století, které se přezdívá Brána Alp. My jsme na ni narazili náhodou, když jsme se přesouvali z národního parku Mercantour směrem ke kaňonu Verdon. Zaparkovali jsme u pošty a vydali se na průzkum skrz hlavní bránu u mostu přes řeku Var. U brány se platí vstupné, pokladna však byla zavřená, tak jsme šli dál. Za návštěvu určitě stojí palačinkárna Crêperie du Chevalier s útulnou zahrádkou a širokým výběrem sladkých i slaných palačinek. Dalším zajímavým místem je malé muzeum motocyklů a spousta roztomilých výstavních obchůdků se starožitnostmi. Dominantou vesničky je Citadela, která se tyčí na kopci nad vesnicí a kterou nechal vystavět  Ludvík XIV v 17. století. U vstupu k Citadele zaplatíte 3 eura a při výstupu se trochu zapotíte, ale odmění vás nádherný výhled na celou vesničku a údolí řeky Var. Prohlídka Citadely nám zabrala asi půl hodiny, spousta místností je poměrně hezky zachovalá. Zpětně hodnotíme Entrevaux jako jednu z nejhezčích vesniček z celé Provence – možná i proto, že jsme za celou dobu potkali všehovšudy asi pět turistů a byl tu příjemný klid.

Verdon

Kaňon Verdon je jedním z nejhlubších kaňonů v Evropě. Začíná za městečkem Castellane a táhne se mezi skalními stěnami v délce 21 km až k přehradnímu jezeru Lac de Sainte-Croix.

My jsme si jako výchozí  bod vybrali městečko La Palud-Sur-Verdon, kde jsme se ubytovali v bio kempu Camping Bio Verdon. Majitel kempu tu každý den nechává v bedýnce přebytky zeleniny, kterou ten den sklidí. Za jednu noc jsme zaplatili 18 euro. Kousek od města vede jednosměrná silnice číslo D23 Route de Crétes La Palud, která se klikatí nad kaňonem přibližně 22 kilometrů a zhruba každý kilometr se nachází vyhlídka. Výhledy opravdu stojí za to. My jsme tu bohužel projížděli až za šera, takže nemáme moc fotek, ale i tak se nám projížďka moc líbila a určitě ji můžeme doporučit. Mapu silnice najdete zde.

Dalším způsobem jak prozkoumat kaňon je vydat se na pěší túru – stezek až na samé dno kaňonu tu vede opravdu hodně, bohužel nejsou moc dobře značené. Orientovali jsme se hlavně podle aplikace mapy.cz. Mapa našeho treku je zde. Většina cesty vede hustým lesem a výhled na kaňon se vám odkryje až v momentě, kdy sestoupáte dolů k řece. Doporučujeme vzít si sebou zásobu pitné vody – v kaňonu je pořádné horko. Čím víc se blížíte k přehradnímu jezeru Lac de Sainte-Croix, tím víc lodiček a šlapadel potkáte. Šlapadla se dají půjčit v přístavu u jezera, stojí se tu na ně ale dlouhé fronty, proto doporučujeme vyrazit hned brzy ráno. Cena šlapadla se pohybuje kolem 18 eur za hodinu. Jezero Lac de Sainte-Croix je krásně čisté, proto určitě nevynechejte osvěžující koupel.

Nedaleko od jezera Lac de Sainte-Croix se nachází městečko Moustiers-Sainte-Marie založené roku 433. Dominantou města je kaple Chapelle Notre dame de Beauvoir postavená na skalním výběžku mezi horskými štíty.V centru městečka se nachází spousta útulných kavárniček a voňavých obchůdků s levandulí a s keramikou, bohužel se v sezoně nevyhnete davům turistů, zejména těch čínských. My jsme se tu zastavili asi na dvě hodiny, dali jsme si výbornou levandulovou zmrzlinu a prošli jsme si křížovou cestu směrem ke kapličce. Od kaple je krásný výhled na celé město a okolní vinice. Bohužel tu na nás bylo až moc turistů.

Luberon

Vápencové pohoří Luberon s nejvyšším vrcholem Mourre Nègre (1 125 m) zaujímá rozlohu 600 km² a spadá do národního parku Parc naturel régional du Luberon. V této oblasti se nachází největší koncentrace levandulových políček v celé Provence. Kromě levandule jsou dalším lákadlem okrové skály v blízkosti vesnic Roussilon a Rustrel přezdívané Provensálské Colorado. Kromě toho se tu můžete projít cedrovými háji s krásnými výhledy na vápencové skály. Celá oblast je rájem cyklistů – ti od nás získali celkem obdiv, protože krajina je poměrně hodně zvlněná a v červenci se teploty pohybují kolem 35 stupňů. Kolo je ale nejlepší dopravní prostředek jak objevit ty nejkrásnější levandulová políčka ostatním turistům skrytá.

Rustrel

Vesnice, která je proslulá neobvyklými skalními formacemi zářivé okrové barvy. Okr je druh jílu s obsahem oxidu železa, který vytváří typické zbarvení. Dříve se tu okr těžil a těžební zásahy společně s erozí vytvořily zajímavé skalní útvary připomínající Colorado. Po příjezdu do vesnice je Colorado velmi dobře značené. Otevírací doba parku je v sezoně 8-19:00 a na parkovišti zaplatíte 5 euro. Na výběr máte ze dvou okruhů – kratší okruh má 2 km a delší okruh 4 km. My jsme prošli obě trasy za necelé dvě hodiny, trasa je opravdu nenáročná.

Roussillon

Jedna z nejkrásnějších vesnic Francie s okrovými doly, kde se okr těžil ještě na počátku 20. století a byl odsud dopravován do Marseille, odkud se vyvážel do celého světa. Postupně byl tento prášek nahrazován syntetickými barvivy. V samotné vesnici stojí za návštěvu vyhlídka, odkud je krásný pohled na pohoří Luberon a okolní levandulová políčka a vinice. Okrová stezka obklopená lesy je opět dobře značená a vstupné je 2,5 euro. Projít se dá za hodinu.

Massif des Cedres

Cedrový háj, který také můžete najít pod názvem Forêt des cèdres, se nachází nedaleko vesnice Bonnieux. Je to jedno z mála míst v Evropě, kde roste cedr ve volné přírodě. Výlet doporučujeme zejména pokud už máte plné zuby turistů a je vám horko – v lese je příjemný chládek a klid. My jsme si hned po příjezdu rozložili kousek od auta židličky a chvilku si jen užívali to ticho a profukující vítr. Lesem vede spousta naučných stezek a všechny stezky jsou skvěle značené. Vesnička Bonnieux je také moc hezká, ale ničím zvláštním nás nenadchla.

Lacoste

Z této vesničky jsme naopak byli naprosto nadšení a spolu s vesničkou Entrevaux se nám líbila asi nejvíc z celé Provence. Nad vesnicí se tyčí hrad Château de Lacoste, který v roce 2001 koupil francouzský návrhář Pierre Cardin. Každé léto tu pořádá hudební a umělecký festival. Nás od probíhající výstavy odradilo vstupné 13 euro. Ve vesnici je ale spousta uměleckých galerií, které jsou zdarma přístupné. V roce 1970 zde totiž byla založena umělecká škola The Lacoste School of the Arts americkým profesorem a malířem Bernardem Pfriemem. Místo turistů tu potkáte spoustu mladých lidí s paletou a čtvrtkou v ruce. Vesnice má jen 466 obyvatel, ale návštěva určitě stojí za to. Zejména pokud jste milovníci umění.

Gordes

Skalní vesnice, která je inspirací mnoha slavných malířů, skladatelů a filmových režisérů. Objevila se například ve filmu Dobrý ročník a pyšní se titulem nejkrásnější vesnice Francie (ostatně jako každá druhá vesnice v Provence 🙂 ). Nás překvapila hlavně drahými kempy a množstvím turistů. Největším lákadlem je totiž 3 km vzdálené opatství Sénanque – nejznámější cisterciácký klášter v Provence. Klášter byl založen roku 1148 a pohled na levandulové pole s klášterem v pozadí je asi nejprofláklejší v celé Provence. Vstup do kláštera stojí 7 euro. Pozor si musí dát především ženy – do kláštera je zakázaný vstup v tílku. My jsme parkovali poměrně daleko od kláštera, protože tu byl asi bambilion turistů a já jsem zrovna tílko měla, takže na prohlídku šel jen Bláža. Klášter jako takový nás trochu zklamal – mohly za to hlavně obrovské davy turistů tlačící se mezi levandulí ve snaze pořídit co nejlepší selfíčko. Samotné Gordes stojí za prohlídku, ale nejkrásnější pohled je na něj určitě zdálky.