Ráno vstáváme ještě před budíkem, balíme věci a já zjišťuji, že jsem v restauraci nechala sluneční brýle. Bláža se tam pro ně vrací, ale mají zavřeno. Přesouváme se do Blue baru, odkud vyjíždí loď Anakao Transfer. Za zpáteční palubní vstupenky platíme dohromady 200 000 Ar. V ceně je i snídaně – dostáváme ovocný špíz, buchtičku a čaj. Kupujeme předraženou vodu za 4000 Ar a čekáme na loď. Je odliv a moře je pomalu v nedohlednu. V půl destáté ke břehu přijíždí zebu povoz, který nás má přepravit mělčinou až k lodi. Zebíkům se do vody moc nechce. Náš povoz řídí asi desetiletý kluk a musí do nich každou chvíli šťouchat klackem. Je nám jich líto. Kluk a jeho starší kolega, co nám veze batohy, nás oberou o 2000 Ar a přesedáme na loď. Cesta lodí trvá asi hodinu. V Anakao postupně stavíme u jednotlivých resortů.
Archiv pro štítek: Tulear
Přesun do Tulearu
Vstáváme v šest, dáváme si rychlou snídani a jdeme čekat na taxi-brousse. Potkáváme první turisty, co také čekají na taxi-brousse – holandský pár studentů, kteří jsou na Madagaskaru už měsíc. V 7:30 nasedáme do našeho taxi-brousse, který je celkem prázdný, a vyrážíme směr Tulear. Cesta trvá 4,5 hodiny a z okýnka vidíme první baobaby. V Tulear jsme po dvanácté hodině a obklopí nás okamžitě hlouček pousse-pousse (něco jako tuk-tuk, buď vozík táhne chlapík na kole, nebo chlapík bez kola) . Jsou tak dotěrní, že jdeme raději kilometr pěšky směrem k Anakao Transfer (Blue Bar). Jak jsme trochu tušili, loď jezdí jen ráno. Tulear není kdovíjak hezké město. Marně vyhlížím pejska Coton de Tulear, který odtud pochází. Restauraci Blue Bar, odkud loď odjíždí, vlastní Němec, který si s námi chvilku povídá. Doporučujeme nám hotel Manatane a naopak nás varuje před hotelem La Recif a Saifee, oba prý slouží tak trochu jako hodinový hotel. Hotel Manatane je asi 200 m od restaurace a mají rozumné ceny, bereme pokoj za 30 000 Ar.