Archiv pro štítek: Pune

Pracovní cesta do Pune – část třetí

Je sobota a vyrážíme se Sarvanem, Krunalem, jeho ženou a dcerou na výlet. Řidiče nám dělá Sarvanův kamarád. Naším cílem je replika chrámu Tirupati Balaji a dále pak pevnost Sinhgad Fort. K chrámu to je asi 50 km a tak čekám celý den na cestách.

K mému překvapení nám cesta trvá necelou hodinku. Krunalův kamarád jede celou dobu s nohou na plynu a rukou na klaksonu. Předjíždí, podjíždí, chvíli jede i v protisměru a neustále na všechny troubí. Když dojedeme k mýtné bráně na dálnici, tak se automaticky řadí do speciálního pruhu pro státní složky (pro záchrnanku a policii) a předjíždí tak skoro dvoukilometrovou frontu. Z kastlíku u spolujezdce vytahuje zaprášenou plastovou cedulku s nápisem POLICE a dává jí za čelní sklo u spolujezdce. Takhle vybaveni dojíždíme až k závoře.

prodejce buráků, ovoce a čaje cestou na Sinhgad Fort

prodejce buráků, ovoce a čaje cestou na Sinhgad Fort

Celý příspěvek

Pracovní cesta do Pune – část druhá

První pracovní den v Indii. Rychlá snídaně na hotelu a vybíhám ven. Hned u východu mě zastavuje vrátný, že musím projít bezpečnostním rámem a zavazadlo mám položit na pás, že ho musí taky prověřit. Nechápu, ale podvoluji se. Venku na mě čeká řidič. Do práce to je 7 km, které prý pojedeme 45 min (pokud budeme mít štěstí). Nakonec jedeme hodinu, no my vlastně ani nejedeme – spíš jednou za čas popojedeme v koloně.

U brány na mě čekají moji indičtí kolegové – Krunal a Sarvan, kteří mi pomáhají vyplnit všechny formuláře a další formality. Pak následuje další průchod bezpečnostním rámem a rentgenování zavazadel. Uvnitř areálu jsou tři velké kancelářské budovy, které dohromady pojmou 20 000 pracujících Indů. My jdeme do budovy číslo 2. Při vstupu do budovy zase všichni procházíme bezpečnostními rámy a zavazadlo mi potřetí rentgenují. Úplně stejné procedury se opakují i cestou zpátky na hotel. Dohromady tedy 6x za den. Docela by mě zajímalo, kolik takový notebook rentgenového záření vydrží.

Celý příspěvek

Pracovní cesta do Pune

Na Ruzyni nastupuji do Airbusu A380, poprvé letím tímhle obrem. Zároveň poprvé letím pracovně do Indie – 2 týdny školit skupinku Indů. O Indii se říká, že si ji buď zamilujete, nebo se sem už nikdy nevrátíte. Vzhledem k tomu, že cestuji do Pune, do turisticky netknutého města a do ryzí Indie, čekám spíše tu první variantu.

Po přistání v Mumbaji (Bombaj) se hned řadím do fronty pro elektronická víza. Na letišti je jedno okénko pro držitele elektronických víz a asi 20 okének pro držitele těch klasických. Elektronická víza jsou novinka a jsem fakt rád, že jsem si je zařídil – budu odbaven výrazně rychleji, než zbytek – ve frontě nás stojí pouze deset. U zbylých okének pro klasická víza jsou nekonečné fronty. Po hodině čekání davy u klasických víz úplně zmizí, zatímo naše řada se zkrátí na polovinu… Indové tuhle novinku zatím moc nezvládají.

Cestou do Pune

Cestou do Pune

Celý příspěvek