Vstáváme v 6:30, v sedm máme domluvený odjezd. Po snídani jdeme rovnou za řidičem, ten už z dálky volá „no problem“ a naznačuje, že do Morondavy dojedeme. Naskládáme se do auta a po 10 metrech jízdy motor poprvé chcípne. Řidič na nás hodí nervózní pohled a říká „Don’t worry. Morondava today“. Tohle se cestou opakuje asi dvacetkrát. Cesta docela ubíhá, ale neustále se předjíždíme s jinými džípy a strašně se práší. V Belo-sur-Tsiribihina zastavujeme na oběd. Restaurace je moc hezká, ale trochu dražší. Jídlo je výborné, porce jsou však hodně malé. Bláža si dává krevety s rýží a já jen ananas s karamelem, platíme 30 000 Ar. Na zahradě mají dvě velké želvy. U přívozu už čeká spousta aut. Na druhém břehu řidič nabírá nějakého kámoše a jedeme dál.
U přívozu přes řeku Manambolo
