Vstáváme v 6:55. U snídaně nám paní nerozumí a my nerozumíme jí a tak místo marmelády dostáváme med. Bagetou by se daly hřebíky zatloukat, ale jsme spokojení – sedíme venku, pijeme čaj a užíváme si výhled na Isalo. V osm máme sraz s průvodcem před kanceláří parku. Domluvili jsme si trek pouze v lokálním parku, kde je levnější vstup a tak platíme každý 15 000 Ar a průvodce usmlouváme na 60 000 Ar. V téhle části parku sice není potřeba, ale bez něj bychom cestu asi stejně nenašli. Dále platíme 40 000 Ar za řidiče – ten se nám bohužel usmlouvat nepodaří. Autem popojíždíme kousek za Ranohiru, odkud jdeme vysokou trávou směrem k pískovcovým skalám. Škrábeme se na vrchol, kde je krásný výhled na celé Isalo. Sestoupáme do lesa k malému jezírku. Nic moc zajímavého tu není, ale je to taková příjemná procházka.
Archiv pro štítek: NP Isalo
Ranohira a NP Isalo
Vstáváme ve 4:40 (uff) a všude je ještě tma. V pět nás má vyzvednout chlapík, co nám včera vrátil peníze a pomohl najít hotel. Buší na dveře už před pátou a za chvilku už se suneme směrem k taxi-brousse. Chlapík si řekne o peníze na rum a tak mu dáváme 2000 Ar. Tváří se spokojeně a my jsme rádi, že se snad dostaneme do Ranohiry včas. Řidič se hrabe asi půl hodiny v motoru, auto nestartuje. Za chvíli už se hrabou v motoru dva a v 6:06 vyjíždíme. Přijde nám to trochu podezřelé, protože nás v autě sedí jen deset. Neujedeme ani tři kilometry a motor chcípne. Řidič se zase hrabe půl hodiny v motoru a my mezitím snídáme sušenky z Čech. Motor startuje, všichni jásají, jede se. Ujedeme půl kilometru a opět stojíme. Řidič někam zuřivě telefonuje, my hrajeme piškvorky.