Ráno v 6:30 někdo buší na dvěře. Bláža jde rozespale otevřít a za dveřmi stojí chlapík s podnosem, nese nám koblihy a kafe. Kobliha mi chutná mi až do doby, než zjistím, že je plněná rybou. Kafe se moc pít nedá, je strašně přeslazené. Dnes máme v plánu přemístit se do NP Bogani Nani Wartabone. V průvodci o parku nejsou téměř žádné informace. Máme jen pár poznámek, co jsme vyčetli z různých cestopisů na internetu. Bemem za 10 000 Rp se přesouváme ke kanceláři národního parku a doufáme, že toho o parku zjistíme víc. Chvilku čekáme, než přijde někdo, kdo umí anglicky. Správce NP nám radí, že se musíme dostat do Dolodua, odkud už je to prý do parku kousek. Máme si zkusit stopnout mikrolet (mikrobus pro cca 6 osob) nebo dojet bemem na nádraží Serasi, odkud mikrolery odjíždí. Máme štěstí, asi po minutě stání u silnice před kanceláří NP nasedáme do mikroletu, kde už sedí asi sedm lidí a snaží se nám uvolnit trochu místa. Cestou nabíráme ještě rodinku s malým dítětem. Jede nás celkem dvanáct a jeden kohout, kterého má paní v igelitovém pytlíku a kouká mu jen hlava.
NP Bogani Nani Wartabone