Archiv pro štítek: Manado

Přesun z Manada do Kotamubagu

Taxíkem se necháváme odvézt na autobusák v Manadu za 100 000 Rp. Jízda trvá asi hodinu. Později zjišťujeme, že cena měla být tak poloviční. Nádraží Malalayang je poměrně veliké, hraje tu hlasitá hudba a všude je spousta lidí. Kupujeme jízdenky za 40 000 Rp/os. Bus do Kotamubagu jede jen v 8:00 a ve 14:00. Ten v osm už jsme propásli, takže si sedneme na zem a skoro tři hodiny čekáme. Doléhá na nás únava z letadla. Bláža se učí indonéské číslovky.

Chvilku před druhou nasedáme do busu, který podle Lonelyho odjíždí na čas s železnou přesností. My nabíráme zpoždění 26 min. Zavazadlový prostor je prý plný švábů, do úložného prostoru nad sedačkami se nic nevejde, a tak všechna zavazadla leží v uličce. Naše krosny jsou tu unikát. Mezi nejčastější zavazadla místních patří pytel od rýže, papírová krabice nebo kýbl od barvy. Cesta vede podél pobřeží. Z jedné strany je moře a z druhé strany vysoké zelené hory, kokosové palmy, banánovníky a krásné vesničky.

Celý příspěvek

Hurá na Sulawesi

Letenky na Sulawesi tentokrát kupujeme na poslední chvíli. Dlouho jsme nevěděli, jak to budeme mít s dovolenou a chvilku nám trvalo, než jsme se rozhoupali. Cena tomu odpovídá – za letenky do Jakarty platíme necelých 21 tisíc. V akci se dají sehnat i za 16 tisíc, takže nákup se tentokrát moc nepovedl. Den před odletem kupujeme letenky z Jakarty do Manada, druhého největšího města na Sulawesi. Přes webové stránky letecké společnosti Lion Air se nám nedaří letenky zaplatit kartou, takže je nakonec kupujeme přes Tiket.com. Dlouho nám nepřichází žádné potvrzení o platbě, ale nakonec 13.7.2014 přeci jen odlétáme směr Jakarta se zastávkou v Dubaji. Protože nás čeká nocování na letišti v Jakartě, rozhodneme se noc v Dubaji strávit na hotelu. Na poslední chvíli si bookujeme hotel Eureka. Hotel je asi 8 km od letiště a za taxík platíme 19 dolarů a jdeme rovnou spát. Ráno hned vyrážíme na letiště a za taxík platíme jen 4 dolary. Dáváme si snídani za vouchery od Emirates a mně se podaří v Costa Coffee nechat telefon. Naštěstí si toho všimnu poměrně brzy a telefon mi vrátí. V letadle sedíme na poslední dvousedačce, což se později ukáže jako velmi strategické místo. Letušák se s námi dá do řeči, řeší s námi fotbal a vítězství Německa a když zjistí, že jsme z Čech a s Německem sousedíme, začne nám nosit alkohol a jídlo, které se běžně nabízí jen v business třídě. Cesta tak příjemně ubíhá 🙂

Celý příspěvek