Vstáváme ve čtyři ráno, balíme krosny a ve 4:30 snídáme. Po snídani se nalodíme na malou lodičku, která nás doveze za 20 000 Rp/os do přístavu na Malenge. V přístavu čekáme na velmi starou loď Puspita, která vyplouvá v 6:30, tedy o půl hodiny dříve než by měla. Platíme 70 000 Rp za osobu. Na lodi není moc místa k sezení, ale loď sama o sobě je moc zajímavá. Usteleme si na palubě a snažíme se aspoň trochu dospat brzké vstávání. Asi po hodině už je na palubě moc horko a tak se stěhujeme pod střechu. Od malých dětí si kupujeme sladkou koblihu, smažený banán a rýžovou rolku. Před třetí hodinou doplouváme do Ampany.
Archiv pro štítek: Malenge
Togianské ostrovy – Malenge, den třetí
Dopoledne máme domluvený výlet lodičkou do vesničky kmene Bajau (nazývaný také Bajo), která leží na malém ostrůvku naproti našim chatičkám. V překladu Bajau prý znamená „people of the water“. Ze začátku si připadáme trochu hloupě, že jedeme okukovat, jak místní lidé žijí. Všichni se na nás ale usmívají a mávají nám. Opi nám vysvětluje, že pro místní je to vlastně čest ukázat nám, jak tady žijí. Většina z nich se živí rybolovem a sběrem řas, které suší a prodávají jako topivo. Pitnou vodu mají potrubím nataženou z Malenge.
Togianské ostrovy – Malenge, den druhý
Vstáváme zase před sedmou. V chatičce se krásně spí – mírně profukuje teplý vítr, o pár metrů dál šumí moře. Na dopoledne máme domluvený výlet lodí na korálový útes. Podaří se nám usmlouvat cenu z 300 000 Rp na 200 000 Rp. Útes je asi půl hodiny plavby od Malenge a šnorchlování nám vydrží skoro dvě hodiny. Je tu spousta rybiček a nádherně barevné korálové útesy.
Togianské ostrovy – Malenge
Vstáváme brzy, snídaně je totiž už v sedm ráno. Dostáváme palačinku s čokoládou, malé banánky a papáju. Seznamujeme se s dalšími turisty, co bydlí v chatičce vedle nás – se sympatickým Američanem Jeffem a jeho manželkou Pildou, která je původem z Německa. Když jí byly dva roky, její rodiče odjeli do Ameriky a setkala se s nimi až po pěti letech, když skončila válka. Jeffovi je 73 let, Pildě 77 let a oba jsou neskutečně vitální. Mají pět dětí, prodali dům v Americe a už čtyři měsíce cestují po Asii. Na Malenge chtějí zůstat celkem pět dní, podobně jako my.
Přesun z Gorontala na Togianské ostrovy a ostrov Malenge
Probudíme se do naprosté tmy, v pokoji není žádné okno. Zjišťujeme, že je 11:00 dopoledne. Zatím nemáme ponětí, v kolik odjíždí trajekt do Wakai, odkud bychom rádi na ostrov Malenge. Všude mají uvedený jiný čas – na netu píšou 17:00, v přístavu 16:00, a na hotelu mají napsáno 18:00. Opouštíme hotel ve dvě, protože nám recepční radí, že lístků na loď moc není, a že je dobré vyrazit s předstihem. Do přístavu nás odveze bemem chlapík z hotelu, chce po nás 30 000 Rp. Dáváme mu jen 20 000 Rp, protože cesta na hotel nás stála polovinu. Poprvé potkáváme turisty, všichni čekají na lístky. Pokladna ale otevírá až ve tři. Zatím se vzájemně seznamujeme, potkáváme i skupinku sympatických Čechů. Podaří se nám koupit poslední lístky do „Bisnis“ třídy za 89 000 Rp/os. „Biznis“ třída má sklopnou sedačku, „Tanami“ třída má matrace (bohužel už je vyprodaná) a „Ekonomi“ třída má jen židli. Dozvídáme se, že trajekt odjíždí v sedm. Čekání si krátíme sháněním piva, povídáním s ostatními turisty a ochutnáváním rolky s rýží a rybou zabalenou v banánových listech.