Taxíkem se necháváme odvézt na autobusák v Manadu za 100 000 Rp. Jízda trvá asi hodinu. Později zjišťujeme, že cena měla být tak poloviční. Nádraží Malalayang je poměrně veliké, hraje tu hlasitá hudba a všude je spousta lidí. Kupujeme jízdenky za 40 000 Rp/os. Bus do Kotamubagu jede jen v 8:00 a ve 14:00. Ten v osm už jsme propásli, takže si sedneme na zem a skoro tři hodiny čekáme. Doléhá na nás únava z letadla. Bláža se učí indonéské číslovky.
Chvilku před druhou nasedáme do busu, který podle Lonelyho odjíždí na čas s železnou přesností. My nabíráme zpoždění 26 min. Zavazadlový prostor je prý plný švábů, do úložného prostoru nad sedačkami se nic nevejde, a tak všechna zavazadla leží v uličce. Naše krosny jsou tu unikát. Mezi nejčastější zavazadla místních patří pytel od rýže, papírová krabice nebo kýbl od barvy. Cesta vede podél pobřeží. Z jedné strany je moře a z druhé strany vysoké zelené hory, kokosové palmy, banánovníky a krásné vesničky.