Kolem šesté nás vzbudí zvony kostela, který je hned vedle hotelu Pison. K tomu se přidají kohouti a chrochtající prasata. Nedaří se nám znovu usnout a tak jdeme rovnou na snídani. Snídaně bohužel není v ceně hotelu, dáváme si čokoládové palačinky a platíme 20 000 Rp za jednu.

Po snídani vyrážíme s Jeffem a Pildou bemem na vyhlášené místní tržiště Pasar Bolu. Všude je spousta aut, motorek a lidí, téměř každý si tu nese v tašce kohouta. Přes zeleninu, ovoce a ryby se dostáváme až na buvolí trh. Tana Toraja je oblast proslulá svými pohřebními rituály. Díky příchodu Holanďanů na začátku 20. století se původní animistická víra mísí s křesťanstvím. Pohřební rituály v oblasti Toraji zůstaly dodnes zachovány. Během několikadenního rituálu (obvykle pět dnů) obětují pozůstalí minimálně 12 buvolů a duše zemřelého se tak dostane do nebe. Zbylé dny se tančí, jí a oslavuje. Rituál je zakončen uložením těla do skalní hrobky. Celý pohřeb je finančně velmi náročný. Někteří pozůstalí na pohřeb prý šetří i pět let a mezitím mají zemřelého doma, samozřejmě speciálně ošetřeného.

Buvolí trh Pasar Bolu v Rantepau

Buvolí trh Pasar Bolu v Rantepau

Buvolů je na trhu snad tisíc. Někteří jsou růžoví a mají krásně modré oči. Takoví se považují za nejvzácnější a jsou i nejdražší. Čím dražší buvol, tím spíš se duše zemřelého dostane do nebe. Od buvolů se dostáváme k prasatům. Prodej prasat probíhá tak, že živé prase buď narvou do pytle, nebo přivážou na bambusovou tyč a odvážejí si ho domů na motorce. Celý trh je pro mě dost stresující zážitek. Je mi z toho do breku, ale Jeff se mi snaží vysvětlit, že tohle je život a že je fajn vidět, jak to chodí jinde na světě.

Prodej prasat v Rantepau

Prodej prasat v Rantepau

Prodej prasat v Rantepau

Přesouváme se na autobusák a hledáme auto Toyota Kijang, které by mělo jet směr Lempo. Do auta se naskládá celkem jedenáct lidí. Cesta vede do kopce podél rýžových políček a kávovníků. Za cestu platíme 15 000 Rp/os. Z Lempa jdeme pěšky do kopce do Batutumongy, kde se rozdělíme. Jeff s manželkou pokračují zpátky do Rantepaa cestou, kterou jsme přijeli. My volíme druhý okruh přes další malé vesničky až do Tikale. V Batutumonga si dáváme oběd v místním homestay. Bláža má nudle a já smažené kuře. K tomu si dáváme skvělý ovocný fresh. Je odtud nádherný výhled na okolní hory a rýžová políčka. Všude je spousta typických domů zvaných Tongkonan, jejichž střecha připomíná tvarem buvolí rohy.

Tradiční domy Tongkonan

Platíme 20 000 Rp/os za vstup na skalní hrobku, která ale moc zajímavá není. Vidíme jen pár hrobů ve skále a kolem spoustu odpadků. Cesta vesnicemi je ale moc hezká, všude je spousta kávovníků a milých usměvavých lidí. Z Tikale se bemem svezeme zpátky do Rantepaa za 10 000 Rp/os. Na večeři zůstáváme v hotelu, chceme vyzkoušet místní restauraci. Mají tu ale poměrně draho, Bláža dostává pár kuřecích kousků na špejli bez rýže za 50 000 Rp. Na trhu bychom to samé pořídili asi tak za pětinovou cenu. Po večeři hrajeme s Jeffem a Pildou karty a pomalu jdeme spát. Zítra bychom si rádi půjčili motorku a projeli si okolní vesničky a skalní hrobky.

Tana Toraja

Tana Toraja

Skalní hrobky v Tana Toraja