V druhé části naší cesty po Provence jsme zamířili na jih a postupně navštívili národní park Camargue, město Arles a Avignon a nakonec jsme zamířili ještě do hor do národního parku Ecrins. O první části naší cesty do Provence si můžete přečíst zde.

 Národní park Camargue

Další z našich zastávek byl francouzský národní park Camargue – jeden z největších slaných mokřadů Evropy. Bažinatá oblast se rozkládá mezi rameny řeky Rhony je domovem plameňáků, bílých Camargských koní, černých býků a obrovského množství ptáků. Celý park je protkaný sítí převážně asfaltových cest, takže není problém si ho celý projet autem a zastavit se na libovolných místech. Další možností, jak prozkoumat Camargue je kolo nebo koňský hřbet – projížďky na camargských koních jsou zde hodně populární. My jsme celý park projeli autem za jeden den.

Ubytováni jsme byli v kempu La Bienheureuse poblíž města Arles. Kemp je prostorný a jednotlivá místa na stany jsou oddělená živým plotem, takže je tu klid a máte soukromí. Když se setmí, je tu spousta komárů, takže se určitě hodí repelent.

Naší cestu parkem asi nejlépe popíše přiložená mapa. Až k restauraci (bod 2) se jelo po asfaltu, dále pak pokračovala prašná cesta. U restaurace bylo možné pozorovat plameňáky.

https://en.mapy.cz/s/3pSkc

Dále jsme se vydali prozkoumat východní část parku Camargue, kde jsme v dáli viděli černé býky. Zajímavou zastávkou bylo růžové solné jezero, které mělo až toxicky růžovou barvu (poblíž městečka Salin de Giraud). Kromě solných jezer a rýžových políček se nám tu líbily i pláže a poprvé nám přálo počasí a vykoupali jsme se v moři.

https://en.mapy.cz/s/3pSkO

Arles

Levandulová políčka vystřídala slunečnicová pole a my jsme zamířili do města Arles, které nás okouzlilo i přes davy turistů. Ve druhé polovině devatenáctého století zde pobývala velká řada slavných malířů včetně Vincenta van Gogha, který tu prý během jednoho roku namaloval 300 obrazů. Město je plné volně přístupných uměleckých galerií, starověkých a římských památek zapsaných na seznamu UNESCO. Dominantou města je monumentální amifiteátr pro 25 tisíc diváků postavený kolem roku 90. Koloseum lze celé obejít pěšky, nebo se za 9€ můžete podívat dovnitř. V této ceně je zahrnut i vstup do nedalékého římského divadla. Nám se nechtěla stát dlouhá fronta na lístky, takže jsem zvolili pouze procházku kolem kolosea. Historické centrum města je poměrně malé, takže všechny památky zvládnete obejít za jeden den. Město je doslova protkané uměním, které je vkusně zasazeno do romantických uliček.

Parkování: ve městě je několik parkovacích domů v docházkové vzdálenosti od centra – my parkovali zde: 8 Rue Emile Fassin, 13200 Arles

Ceník vstupů na jednotlivé památky:
https://www.arlestourisme.com/en/assets/files/horaires_tarifs-GB.pdf

Akvadukt Pont du Gard

Dalším místem, které rozhodně stojí za návštěvu, je více než 2000 let starý most s akvaduktem Pont du Gard, který je příkladem neuvěřitelných římských stavebních a architektonických dovedností. Parkovat se dá na placeném parkovišti hned u akvaduktu. Prohlídka samotné stavby je zdarma. Za poplatek se lze projít přímo v korytě pro vodu v nejvyšším patře stavby, případně navštívit muzeum na druhé straně mostu. V letních měsících se můžete vykoupat v řece přímo pod akvaduktem. 

Avignon

Další naší zastávkou bylo starobylé město Avignon, které Je jedním z nejnavštěvovanějších měst celé oblasti Provence. My jsme si tu udělali půldenní zastávku. Z památek, kterých je tu opravdu mnoho, jsme navštívili pouze obří papežský palác (vstupné 12€), jehož prohlídka nám zabrala asi dvě hodiny. V paláci probíhala výstava moderního umění. Nejzajímavější z celé prohlídky byla jedna z věží paláce, ze které byl nádherný vyhled na celé město.

Hodně navštěvovaný je i avignonský most (Saint Bénezet) z roku 1355. Most byl několikrát poničen povodněmi. Osudnou se mu stala velká povodeň v roce 1668, po které již nebyl nikdy opraven. Do dnešních dnů se dochovaly pouze čtyři oblouky, které slouží jako turistická atrakce. Avignonský most jsme ale kvůli obřímu množství turistů a celkem vysokému vstupu (12€) vynechali. Ač je Avignon moc pěkné a fotogenické město, mnohem silnější dojem v nás zanechaly malé neturistické vesničky v oblasti Luberonu. 

Parkování: ve městě je spousta placených parkovišť a parkovacích domů. My volili toto placené parkoviště: 5 Rue Martin Luther King, 84000 Avignon, France. 

Národní park Ecrins

Při naší cestě domů jsme neodolali a ještě jednou jsme si udělali zastávku v horách – konkrétně v národním parku Ecrins (Parc national des Écrins). Zajímavým zpestřením naší cesty byl nechtěnný vjezd do alpského tunelu Fréjus na italsko-francouzské hranici. Ten se svou délkou 13 km patří mezi nejdelší evropské silniční tunely. Tento zajímavý zážitek nás přišel na 44.40€.

Ubytovali jsme se v horském městečku Montgenevre na hranicích s Itálií v krásném penzionu Chalet Plein Sud. Samotné Montgenevre v zimě překypuje lyžaři, v létě zas tak zajímavé není. Mnohem zajímavější je blízké historické městečko Briancon. Město je obehnáno hradbami s nádherným kostelem uprostřed. Přímo nad městem je pak obří pevnost z 18. století a v přilehlém okolí se nachází další množstvi pevností a bunkrů.

Druhý den po příjezdu jsme vyrazili na blízký ledovec LaGrave. Samotná cesta k LaGrave vede krásným horským údolím a je velmi oblíbená u cyklistů a motorkářů. Přímo až k ledovci do výšky 3200 m vás vyveze zpáteční kabinová lanovka za 25€. Parkování pod lanovkou je zdarma. Po ledovci lze pak pokračovt až na vrchol hory Pic de la Grave (3667 m). Vzhledem k tomu, že jsme sebou neměli sedáky a lano, tak jsme se jen rozhlédli v okolí horní stanice lanovky a pak sjeli lanovkou kousek dolů na přestupní stanici. Odtud je kásná procházka k jezeru Lac de Puy Vachier, která nabízí výhledy na přilehlé ledovce a na hory na druhé straně údolí.