Vstáváme v šest ráno a rychle balíme. Dnes máme v plánu přesun do Gorontala. Podle průvodce je to osm hodin cesty autobusem, bohužel nevíme, v kolik autobus jede. Platíme ubytování, dohromady nás pobyt tady stál 600 000 Rp včetně jídla a vstupu do národního parku. Chlapík nám domluví ojek do Dolodua za 20 000 Rp. Tam nám řidič ojeku domluví auto do Gorontala za 80 000 Rp na osobu, ušetří nám tak cestu zpět do Kotamobagu. Cesta ojekem je tentokrát poklidná, obě motorky jedou opatrně a máme čas se rozlhížet kolem, vidíme krásné vesničky, rýžová políčka a spoustu kokosových palem.

Nasedneme do auta směr Gorontalo a chvíli čekáme, co se bude dít. Nasedne nějaký jiný řidič a beze slova nás veze kamsi do vesnice, kde naložíme spoustu papírových krabic, dalšího chlapíka a pak vracíme se zpět do výchozího místa. Tam se vrací původní řidič a přisedá si k nám ještě další spolucestující. Cestou nabíráme ještě jednoho chlapíka a další várku papírových krabic. Výhledy jsou krásné, ale cesta je hodně prašná a plná výmolů. Asi po šesti hodinách jsme konečně v Gorontalu a necháme se vysadit u přístavu, kde se snažíme zjistit, kdy nám jede trajekt na Togianské ostrovy. Trajekt odjíždí následující den, bohužel se nám nepodaří zjistit v kolik. Bemem se dostáváme k hotelu Melati, řidič po nás chce  20 000 Rp, dáváme mu jen 15 000 Rp, ale vypadá spokojeně. V hotelu nám tvrdí, že už mají volný jen pokoj Deluxe za 325 000 Rp. Tolik se nám dávat nechce, podaří se nám usmlouvat cenu na 225 000 Rp. Pokoj je ale hezký, je tu i teplá sprcha.

Vyrážíme do Gorontala sehnat něco k večeři a hledáme dvě doporučené jídelny podle Lonely Planet. Nejdřív jdeme omrknout noční market naproti hotelu, ale pořádně nevíme, co bychom si dali k jídlu. Bloudíme městem a nemůžeme najít ani jednu z doporučených restaurací. Místní na nás všude pokřikují „Hello mister“ a „Hello miss“ a chtějí si s námi potřást rukou, po hodině už to začíná být docela únavné.

Noční Gorontalo

Chodníky tu moc nejsou, silnice se přecházejí poměrně obtížně a všude na nás někdo troubí nebo křičí. Bloudíme sem a tam a nakonec rezignujeme a vracíme se zpět na noční market. Tam nás odchytne milá paní a podává nám jídelní lístek v indonéštině. Nerozumíme ani slovo, ale objednáme si něco se sea food a nakonec jsou z toho smažené nudle, které jsou moc dobré. Zkoušíme podle slovníku přeložit aspoň pár slovíček. Mie goreng jsou smažené nudle, Nasi goreng je smažená rýže. Na hotelu si dáváme desifekčního panáčka slivovice a jdeme spát.