Vstáváme ve 3:40 (opravdu má tohle být svatební cesta?). Ve čtyři nás má před hotelem nabrat taxík a odvézt na taxi-brousse nádraží. Ve 4:15 taxík stále nikde. Objeví se jiný chlapík, který nás za 10 000 Ar na nádraží hodí starým Renaultem 4. Na nádraží je ještě tma, doplácíme 60 000 Ar za lístky a čekáme v taxi-brousse. Před pátou se objeví řidič, vytáhne zasedací pořádek a dostáváme láhev vody. Nestačíme se divit. Sedíme totiž v taxi-brousse express společnosti Trans Tsy Tara, který by se neměl nikde zbytečně zdržovat a jet rovnou do Tany. Vedle nás sedí pár, co dohromady váží asi tak 300 kg a místa pro nás moc nezbývá. Asi abychom si poslední jízdu taxi-brousse pořádně vychutnali.

Západ slunce nad Tanou a výhled z našeho hotelu

Před Antsirabe stavíme v malé vesničce na oběd. Bláža si dává kuře s rýží (vývar, ve kterém plave vařené kuřecí stehno) a já jen mrkvový salát. Platíme sympatických 4 500 Ar. Stavíme ještě na benzínce, kde si všichni kupují balíček Cocote chips (takové ty klasické hospodské brambůrky), tak jeden taky bereme. Pán vedle nás schroupe tři balíčky a spokojeně usne. Už chápeme, kde k těm 150 kg přišel. Cesta opravdu ubíhá a v Taně jsme chvilku po páté, tedy po deseti hodinách cesty.

Na taxi-brousse nádraží nás obklopí taxikáři a my se snažíme ukořistiti naše batohy dřív než oni. Bláža stojí s batohem opodál, vedle něj stojí policajt, který zřejmě odhání dotěrné taxikáře. Proderu se k nim a zjišťuji, že policajt vůbec neodhání taxikáře, ale chce si nás zkontrolovat. Vede nás do kanceláře, kde sedí další policajt a dlouze studují naše pasy. Obzvlášť ten Blážův. Zkoumají všechny naše víza a razítka. Po chvíli se nás ptají, jestli máme nějaké drogy. Kroutíme hlavou. Pak nás naštěstí nechají být. Význam téhle kontroly jsme moc nepochopili, ale jsme rádi, že po nás nechtěli žádný úplatek.

Hledáme taxík, rádi bychom jeli starým Citroenem. Nakonec skončíme v nějaké staré kraksně, řidič nám naloží batohy a někam zmizí. Za chvilku přivede nějakou holku, posadí ji k nám a zase zmizí. Po chvilce to Bláža nevydrží, vyleze z auta a jde řidiči zaklepat na rameno co jako bude. Řidič se vrací do auta a jedeme. Ubytujeme se v hotelu Tana-Jacaranda, kde je moc milá recepční. Pokoj stojí 59 000 Ar. Vyrážíme hledat restauraci Chez Sucett, ale je zavřená. Končíme v restauraci Villa Isoraka opodál, nechce se nám moc chodit městem za tmy. Jídlo je dobré, ale spíš než restaurace je to zakouřený bar a ceny jsou poměrně vysoké. Vracíme se zpátky na hotel, Chez Sucett mezitím otevřeli. Jdeme spát.