Vstáváme v sedm a vyrážíme shánět auto. Chceme zjistit ceny v hotelu Chez Maggie, včerejší nabídka v Baobab café nám přišla poměrně drahá. U Maggie nám auto nabízejí za 250 000 Ar na den. Pokud bychom chtěli jet přes rezervaci Kirindy, můžeme vyrazit už dnes. Souhlasíme, platíme zálohu a zároveň si předem rezervujeme taxi-brousse do Tany. Vracíme se do našeho hotelu na snídani. Snídaně stojí 12 000 Ar – máme čerstvou bagetu, marmeládu, ovocný salát a čaj. V 9:30 nás nabírá sympatický mladý řidič s obřím Nissanem Patrol. V Morondavě ještě měníme eura za ariary, už nám docházejí. Místní nám doporučí indickou prodejnu záchodů a instalatérských potřeb – že prý mají lepší kurz jak v bance. Bláža se řidiče ptá, jestli umí anglicky. „Well well“ odpovídá řidič. „Very well? That’s great!“ odpovídá Bláža. Ťukám si na čelo, tohle bude veselá cesta.

Baobaby podél cesty do Kirindy rezervace

Cesta připomíná tankodrom, už chápeme, proč je naše auto tak obří. Projíždíme alejí baobabů, zastavujeme a fotíme. Všude je spousta dětí, co křičí „foto foto“ a doufají, že jim za fotku dáme peníze. Fotíme si chameleona, kterého nám přinese malý kluk na klacku. Za fotku mu dáváme 500 Ar. Kluk pak nese chameleona za ocas někam pryč a nám dojde, že jsme ho měli spíš ignorovat než podporovat.

Chameleon v Allée des Baobabs

Cesta do Kirindy vzdáleného 60 km od Morondavy trvá tři hodiny. V kanceláři parku nám nabízejí bungalov za 130 000 Ar. Protočíme panenky a ptáme se na levnější variantu. Nabídnou nám postel ve sdílené ubytovně za 25 000 Ar. K tomu ještě platíme 30 000 Ar za odpolední dvouhodinovou procházku do lesa a 60 000 Ar za noční procházku. V pokoji je celkem šest postelí, ale jsme tu úplně sami. Máme do tří hodin čas, takže si dáváme oběd a hrajeme karty. Jídlo je tu dost předražené, za kuře s rýží a hranolkami (nic jiného na výběr neměli) platíme 20 000 Ar. Mají poslední porci, ale pro dva bohatě stačí. Cena bohužel kvalitně moc neodpovídá. Ve tři vyrážíme do lesa. Po pár metrech málem zašlápnu půlmetrového hada. V korunách stromů vidíme pár bílých Sifaka lemurů. Jsou  ale hodně vysoko, vyhřívají se na sluníčku a schovávají se před Fosou – jedinou šelmou, co tu žije. Vidíme i spoustu zajímavých ptáků. Po dvou hodinách se otáčíme zpět do kempu a potkáváme skupinku hnědých lemurů. Pobíhají asi dva metry od nás a skoro vůbec se nebojí. Celý okruh má asi 3,5 km 🙂

Lemur hnědý (Eulemur fulvus) v rezervaci Kirindy

Vracíme se do kempu a objednáváme si večeři na  osmou hodinu. V šest popojedeme autem asi dva kilometry a dál pokračujeme pěšky s čelovkami do lesa. Po chvilce hned vidíme tři druhy nočních lemurů. Jsou vysoko, jsou strašně maličcí, ale hrozně roztomilí. Občas vidíme jen svítící očíčka. Pak už potkáme jen dva chameleony, dva gekony a pár spících ptáků. I tak se nám noční procházka hrozně líbí. Ujdeme 1,5 km za dvě hodiny. Fosu bohužel nevidíme. Prý máme smůlu, každý den tu chodí kolem kempu. Možná to ale říkají všem turistům, že měli zrovna smůlu 🙂

Grey Mouse Lemur (Microcebus Murinus) v rezervaci Kirindy

K večeři si dáváme špagety – já se zeleninou a Bláža boloňské. Člověk by řekl, že na špagetách se zeleninou není co zkazit. Dostávám rozvařené špagety zalité smetanou a v tom plave pár kousků mrkve a cukety za 20 000 Ar. Jídlo se jim tu moc nedaří. Jdeme spát. Bláža si rozdělává moskytiéru. Já se moskytiéře bráním, mám klaustrofobii. Nad hlavou mi ale bzučí komáři a v pokoji zřejmě běhá myš, takže se po chvíli stěhuju k Blážovi a mačkáme se na malé posteli dva.

Spící chameleon

Plod baobabu

… který jsme i ochutnali