Vstáváme v 6:30, v sedm máme domluvený odjezd. Po snídani jdeme rovnou za řidičem, ten už z dálky volá „no problem“ a naznačuje, že do Morondavy dojedeme. Naskládáme se do auta a po 10 metrech jízdy motor poprvé chcípne. Řidič na nás hodí nervózní pohled a říká „Don’t worry. Morondava today“. Tohle se cestou opakuje asi dvacetkrát. Cesta docela ubíhá, ale neustále se předjíždíme s jinými džípy a strašně se práší. V Belo-sur-Tsiribihina zastavujeme na oběd. Restaurace je moc hezká, ale trochu dražší. Jídlo je výborné, porce jsou však hodně malé. Bláža si dává krevety s rýží a já jen ananas s karamelem, platíme 30 000 Ar. Na zahradě mají dvě velké želvy. U přívozu už čeká spousta aut. Na druhém břehu řidič nabírá nějakého kámoše a jedeme dál.

U přívozu přes řeku Manambolo

Naše zaprášené auto u přívozu přes řeku Tsiribihina

Řidič i kámoš mají otevřená okénka a my díky červenému prachu vypadáme jako totální prasata. Odbočujeme k slavnému zamilovanému baobabu L’amour. Ten je obklopen turisty a stánky s dřevěnými baobaby. Ve výsledku jsou okolní baobaby mnohem hezčí, ale i tak si ho samozřejmě fotíme. Od zamilovaného baobabu pokračujeme k slavné Allée des Baobabs, kde čekáme asi hodinu na západ slunce společně s dalšími padesáti turisty. Všude kolem je spousta dětí kříčících „foto foto“ a pár dětí s chameleonem na klacku. Tentokrát je ignorujeme. Fotíme západ slunce a hned po západu spěcháme k autu, aby řidič dlouho nečekal.

Cestou k zamilovanému baobabu

Zamilovaný baobab L’amour

V Morondavě ještě vybíráme z bankomatu, Indové už mají zavřeno. Ubytujeme se opět v hotelu Trecicogne a loučíme se s řidičem. Bude nám chybět. Sice jsme si skoro nerozuměli, ale byl to sympaťák a pořád se smál. Před hotelem na nás už čeká chlapík z Chez Maggie a dává nám lístek na taxi-brousse. Rovnou si u něj objednáváme taxík na ráno. Večeři si dáváme v našem hotelu, já mám krevetový špíz a Bláža grilované kalamáry. Obojí je super. Nařizujeme budíka na 3:40 (zatím náš rekord).

Allée des Baobabs

Allée des Baobabs