Vstáváme v šest, dáváme si rychlou snídani a jdeme čekat na taxi-brousse. Potkáváme první turisty, co také čekají na taxi-brousse – holandský pár studentů, kteří jsou na Madagaskaru už měsíc. V 7:30 nasedáme do našeho taxi-brousse, který je celkem prázdný, a vyrážíme směr Tulear. Cesta trvá 4,5 hodiny a z okýnka vidíme první baobaby. V Tulear jsme po dvanácté hodině a obklopí nás okamžitě hlouček pousse-pousse (něco jako tuk-tuk, buď vozík táhne chlapík na kole, nebo chlapík bez kola) . Jsou tak dotěrní, že jdeme raději kilometr pěšky směrem k Anakao Transfer (Blue Bar). Jak jsme trochu tušili, loď jezdí  jen ráno. Tulear není kdovíjak hezké město. Marně vyhlížím pejska Coton de Tulear, který odtud pochází.  Restauraci Blue Bar, odkud loď odjíždí, vlastní Němec, který si s námi chvilku povídá. Doporučujeme nám hotel Manatane a naopak nás varuje před hotelem La Recif a Saifee, oba prý slouží tak trochu jako hodinový hotel. Hotel Manatane je asi 200 m od restaurace a mají rozumné ceny, bereme pokoj za 30 000 Ar.

Baobab cestou do Tulearu

Vracíme se do restaurace Blue Bar, mají tam umělou pláž s lehátky a vypadá to na fajn posezení. Dáváme si oběd – krevety a kalamáry. Moje krevety plavou v podivné smetanové omáčce s anýzem a badyánem a nejsou ani trochu dobré. Kalamáry docela ujdou. Jsem trochu smutná, na krevety jsem se těšila. Dáváme si pivo a přesouváme se na lehátka. Sedí se tu hezky, ale jsou tu s náma ještě další dva turisté. Kolem jednoho z nich se motá servírka a jak později pochopíme, platí ji zřejmě i za jiné služby než je obsluha. Naštěstí po chvíli odejdou. Hrajeme karty, koukáme na západ slunce a přemýšlíme, co s večerem. V téhle restauraci se nám zůstávát nechce, působí na nás tak nějak podivně. Majitel nás sice ujišťoval, že v jeho restauraci žádné lehké slečny nenajdeme, ale moc mu nevěříme. Hledáme v Lonely alternativu a nakonec se rozhodneme pro Corto Maltese, nejvyhlášenější restauraci v Tulear. Vyrážíme pěšky a nemůžeme restauraci najít. Po chvíli zjišťujeme proč – přehlédli jsme, že mají o víkendu zavřeno. Vybíráme místo toho restauraci Gelateria, kde by měli mít kromě skvělé zmrzliny i dobrou italskou kuchyni. Máme chuť na těstoviny, ale v meníčku mají jen zmrzlinu a pizzu a na úvodní stránce mají polonahou slečnu. Začínám být zoufalá a říkám si, jestli nejsem moc rozmazlená. Na pizzu chuť nemáme. Do třetice se necháme puš-pušem za 2000 Ar odvézt k francouzské restauraci Bernique, která je sice prázdná, ale vypadá útulně. Dáváme si rybu na grilu a pivo a tentokrát je to výborná volba a já jsem konečně spokojená 🙂 Dva chlapíci tu příjemně hrají na kytaru. Po dlouhé době zapínáme wifi a píšeme zprávy domů. V devět jdeme spát.

Pláž u restaurace Blue Bar, Tulear