Přesun z Morondavy do rezervace Kirindy

Napsat komentář

Vstáváme v sedm a vyrážíme shánět auto. Chceme zjistit ceny v hotelu Chez Maggie, včerejší nabídka v Baobab café nám přišla poměrně drahá. U Maggie nám auto nabízejí za 250 000 Ar na den. Pokud bychom chtěli jet přes rezervaci Kirindy, můžeme vyrazit už dnes. Souhlasíme, platíme zálohu a zároveň si předem rezervujeme taxi-brousse do Tany. Vracíme se do našeho hotelu na snídani. Snídaně stojí 12 000 Ar – máme čerstvou bagetu, marmeládu, ovocný salát a čaj. V 9:30 nás nabírá sympatický mladý řidič s obřím Nissanem Patrol. V Morondavě ještě měníme eura za ariary, už nám docházejí. Místní nám doporučí indickou prodejnu záchodů a instalatérských potřeb – že prý mají lepší kurz jak v bance. Bláža se řidiče ptá, jestli umí anglicky. „Well well“ odpovídá řidič. „Very well? That’s great!“ odpovídá Bláža. Ťukám si na čelo, tohle bude veselá cesta.

Baobaby podél cesty do Kirindy rezervace

Celý příspěvek →

Přesun z Antsirabe do Morondavy

Napsat komentář

Po čtyřech hodinách spánku se vyhrabeme z postele a jdeme hledat pousse-pousse. Před hotelem jeden čeká – chlapík s vozíčkem. Jakmile nastoupíme, tak se rozběhne (bez bot) a až na pár úseků běží skoro celých 5 km až k taxi brousse stanici. Docela se s námi nadře. Ještě k tomu vypadáme jako dva zombíci. Když projíždíme kolem benzínky, vrhnou se na nás „Where are you going miss“ naháněči. Myslí si, že máme namířeno do Tany. Když zjistí, že chceme do Morondavy, hned nám vezmou batohy a ani nemrkneme a sedíme v taxi-brousse směr Morondava za 50 000 Ar na osobu. Řidič je nadšený, že na poslední chvíli naplnil taxi-brousse. My jsme nadšení, že se do Morondavy dostaneme ještě dnes.

Celý příspěvek →

Přesun z Anakao do Antsirabe

Napsat komentář

Vstáváme v 6:30, balíme věci, v 7:20 má jet loď do Tulearu. Nejradši bychom tu ještě pár dní zůstali, ale rádi bychom ještě viděli Tsingy a máme trochu strach, že se nestihneme do Tany vrátit včas. Přeci jen na taxi-brousse se nedá stoprocentně spolehnout. Loď má trochu zpoždění, sedíme na pláži a vůbec se nám odsud nechce. Plavba trvá hodinu a ve vodě už na nás čeká zebu povoz. V Blue Baru potkáváme skupinu Španěláků a zjišťujeme, že jejich řidič se do Tany nevrací a místo toho na ně dva dny v Tulearu počká. Vydáváme se puš pušem do hotelu Chez Alain – je to luxusnější hotel, kam jezdí spousta bohatších turistů autem a zpět do Tany letí. Jejich auta se pak vracejí zpátky do Tany prázdná. Chceme zkusit štěstí, rádi bychom se dnes přesunuli až do Antsirabe, které je 761 km od Tulearu a máme obavu, že na taxi-brousse už je pozdě. Pokud auto nevyjde, zkusíme se přesunou taxi-broussem alespoň do Fiany.

Loučíme se s Anakao beach.

Loučíme se s Anakao beach.

Celý příspěvek →

Anakao a výlet na Nosy Ve

1 komentář

Bláža vstává v půl sedmé a jde fotit východ slunce. Já ještě chvíli spím. Dáváme si snídani v hotelu každý za 12 000 Ar, jídlo je tu dost drahé. Máme klasicky bagetu, marmeládu, čaj a ananasový džus. V devět už na nás čeká naše piroga a dva naši námořníci. Ostůvek Nosy Ve je asi tři kilometry od pláže, máme vítr v zádech a plavba trvá necelou hodinu. Nosy Ve má na délku asi kilometr, je to vlastně národní park a za vstup platíme 5000 Ar za každého. Celý ostrov obejdeme. Všude hnízdí spousta bílých ptáků s červeným ocasem. Pláž je nádherná, jsme tu sami.

Nosy Ve

Nosy Ve

Celý příspěvek →

Tulear a přesun na Anakao

Napsat komentář

Ráno vstáváme ještě před budíkem, balíme věci a já zjišťuji, že jsem v restauraci nechala sluneční brýle. Bláža se tam pro ně vrací, ale mají zavřeno. Přesouváme se do Blue baru, odkud vyjíždí loď Anakao Transfer. Za zpáteční palubní vstupenky platíme dohromady 200 000 Ar. V ceně je i snídaně – dostáváme ovocný špíz, buchtičku a čaj. Kupujeme předraženou vodu za 4000 Ar a čekáme na loď. Je odliv a moře je pomalu v nedohlednu. V půl destáté ke břehu přijíždí zebu povoz, který nás má přepravit mělčinou až k lodi. Zebíkům se do vody moc nechce. Náš povoz řídí asi desetiletý kluk a musí do nich každou chvíli šťouchat klackem. Je nám jich líto. Kluk a jeho starší kolega, co nám veze batohy, nás oberou o 2000 Ar a přesedáme na loď. Cesta lodí trvá asi hodinu. V Anakao postupně stavíme u jednotlivých resortů.

Zebu povoz

Zebu povoz

Celý příspěvek →

Přesun do Tulearu

Napsat komentář

Vstáváme v šest, dáváme si rychlou snídani a jdeme čekat na taxi-brousse. Potkáváme první turisty, co také čekají na taxi-brousse – holandský pár studentů, kteří jsou na Madagaskaru už měsíc. V 7:30 nasedáme do našeho taxi-brousse, který je celkem prázdný, a vyrážíme směr Tulear. Cesta trvá 4,5 hodiny a z okýnka vidíme první baobaby. V Tulear jsme po dvanácté hodině a obklopí nás okamžitě hlouček pousse-pousse (něco jako tuk-tuk, buď vozík táhne chlapík na kole, nebo chlapík bez kola) . Jsou tak dotěrní, že jdeme raději kilometr pěšky směrem k Anakao Transfer (Blue Bar). Jak jsme trochu tušili, loď jezdí  jen ráno. Tulear není kdovíjak hezké město. Marně vyhlížím pejska Coton de Tulear, který odtud pochází.  Restauraci Blue Bar, odkud loď odjíždí, vlastní Němec, který si s námi chvilku povídá. Doporučujeme nám hotel Manatane a naopak nás varuje před hotelem La Recif a Saifee, oba prý slouží tak trochu jako hodinový hotel. Hotel Manatane je asi 200 m od restaurace a mají rozumné ceny, bereme pokoj za 30 000 Ar.

Baobab cestou do Tulearu

Baobab cestou do Tulearu

Celý příspěvek →

NP Isalo a Ilakaka

1 komentář

Vstáváme v 6:55. U snídaně nám paní nerozumí a my nerozumíme jí a tak místo marmelády dostáváme med. Bagetou by se daly hřebíky zatloukat, ale jsme spokojení – sedíme venku, pijeme čaj a užíváme si výhled na Isalo. V osm máme sraz s průvodcem před kanceláří parku. Domluvili jsme si trek pouze v lokálním parku, kde je levnější vstup a tak platíme každý 15 000 Ar a průvodce usmlouváme na 60 000 Ar. V téhle části parku sice není potřeba, ale bez něj bychom cestu asi stejně nenašli. Dále platíme 40 000 Ar za řidiče – ten se nám bohužel usmlouvat nepodaří. Autem popojíždíme kousek za Ranohiru, odkud jdeme vysokou trávou směrem k pískovcovým skalám. Škrábeme se na vrchol, kde je krásný výhled na celé Isalo. Sestoupáme do lesa k malému jezírku. Nic moc zajímavého tu není, ale je to taková příjemná procházka.

BLA_1118

Pachypodium rosulatum, nazývaná také Elephant’s Foot. Vypadá jako malý zakrslý baobab 🙂

Celý příspěvek →

Ranohira a NP Isalo

Napsat komentář

Vstáváme ve 4:40 (uff) a všude je ještě tma. V pět nás má vyzvednout chlapík, co nám včera vrátil peníze a pomohl najít hotel. Buší na dveře už před pátou a za chvilku už se suneme směrem k taxi-brousse. Chlapík si řekne o peníze na rum a tak mu dáváme 2000 Ar. Tváří se spokojeně a my jsme rádi, že se snad dostaneme do Ranohiry včas. Řidič se hrabe asi půl hodiny v motoru, auto nestartuje. Za chvíli už se hrabou v motoru dva a v 6:06 vyjíždíme. Přijde nám to trochu podezřelé, protože nás v autě sedí jen deset. Neujedeme ani tři kilometry a motor chcípne. Řidič se zase hrabe půl hodiny v motoru a my mezitím snídáme sušenky z Čech. Motor startuje, všichni jásají, jede se. Ujedeme půl kilometru a opět stojíme. Řidič někam zuřivě telefonuje, my hrajeme piškvorky.

DSC_3115

Porouchaný taxi-brousse

Celý příspěvek →

NP Andringitra – Den čtvrtý

1 komentář

Budík máme na 5:15, abychom si stihli sbalit ještě před snídaní, která je v 5:30. Je ještě tma. Snídáme klasicky bagetu s medem. Já si dávám po včerejší problité noci jen čaj. Chvilku po šesté vyrážíme, je ještě šero. Jdeme asi dvě a půl hodiny klikatou cestou skrz krásné údolí. Ze začátku se jde přijemně, ale když vyleze sluníčko, začíná být opět horko. Dojdeme do malé vesničky, kde čekáme na taxi-brousse. Děti mají volno, stále se slaví den nezávisloti. Hrají na náměstí fotbal s proutěným míčem. Čekáme asi hodinu a pak se naskládáme do taxi-brousse, kde nás na sedačce pro tři sedí pět.

BLA_1069

NP Andringitra

Celý příspěvek →

NP Andringitra – Den třetí

Napsat komentář

Vstáváme v 6:30. Spalo se nám líp, konečně nebyla taková zima. Snídáme včerejší bagetu opečenou na ohni. Vyrážíme kolem 7:30 a cesta vede prudce z kopce do údolí plného rýžových políček a kamenných vesniček. Loučíme se s nosiči a jedním průvodcem a dáváme jim dýško. Nejdřív se usmívají, ale když zjistí, že si peníze mají rozdělit, už se moc netváří. Je čas zmizet. Náš průvodce nasadí standardní vražedné tempo a nás pěkně bolí kolena. Začíná být opravdu horko. Poprvé mám pocit, že jsme fakt v Africe. Cestička vede skrz krásné vesničky.

BLA_0941

Pohled do údolí v NP Andringitra

Celý příspěvek →