Cesta z Káthmándú do Ngadi

Napsat komentář

Vstáváme v 6:30, zabalíme batohy a jdeme na snídani, která by měla být podle Bookingu v ceně ubytování. Máme omeletu se zeleninou a černý čaj a dohromady platíme 600 Rp. Papíru z Bookingu totiž nikdo nerozumí. Po snídani vyrážíme pěšky na Ministerstvo turismu (Nepal Tourism Board Office). Chceme tam být co nejdříve, prý bývají velké fronty. Bereme to menší oklikou, abychom si alespoň trochu prohlédli Káthmándú. Následky zemetřesení tu nejsou téměř znát, potkáváme jen dvě rozpadlé budovy. Na ministerstvu jsme v 8:50, není tu nikdo a permity vydávají až od desíti. Mezitím alespoň vyvplňujeme nezbytné formuláře. Za permit do národního parku platíme 2000 Rp/os, za trekking permit 2124 Rp/os. Ke každému permitu přikládáme jednu pasovou fotku.

Káthmándú

Káthmándú

Celý příspěvek →

Hurá do Nepálu

Napsat komentář

První myšlenka jet do Nepálu vznikla, když jsem viděla album fotek od kamaráda Páji z treku kolem Annapuren. Věděla jsem, že sem se jednou musím podívat. Chvíli poté přišel Bláža s tím, že našel seznam nejhezčích treků světa, a že by jednou rád obešel Annapurny. A tak jsme si v únoru 2015 koupili letenky v akci za necelých čtrnáct tisíc se společností FlyDubai. Později se k nám přidali dva kamarádi, přičemž jeden z nich po sérii dubnových zemětřesení raději zůstal doma. Naše výprava je tedy trojčlenná – Bláža, kamarád Martin a já.

Plán na tři týdny je prostý. Projít 200 km dlouhý okruh kolem Annapuren a ve zbylém čase vyrazit do národního parku Chitwan pozorovat nosorožce ve volné přírodě. 4.9. 2015 odlétáme směr Dubaj, kde nocujeme na letištním koberci ve starém terminálu (na moderní terminál FlyDubai nelétá). Následně pokračujeme do Kathmándú – hlavního a zároveň největšího města Nepálu.

Na letišti chvilku bojujeme s automatickou mašinkou, která nás vyfotí a s potvrzením jdeme zaplatit vízum (40 dolarů/30 dní). Z letiště si bereme taxi na hotel Atithi, který jsme si zarezervovali z Čech přes Booking. Z letiště jsou fixní ceny, za taxík platíme 750 Rp. Na recepci na nás nechápavě koukají a ještě víc nechápavě koukají na potvrzení z Bookingu. Zřejmě něco takového vidí poprvé. I tak nás ubytují a my si v hotelové restauraci dáváme večeři – smažené nudle s kuřecím masem za 200 Rp a zkoušíme pivo Everest za 350 Rp. Nastavujeme budík a jdeme spát.

Madagaskar: Souhrnný itinerář a celkové náklady

4 komentáře

Itinerář cesty (červen/červenec 2016): 

22.6. – odlet z Prahy do Istanbulu
23.6. – odlet z Istanbulu do Antananariva
24.6. – přejezd z Antananariva do Fianarantsoy (12,5h cesty taxi-broussem, 45 000 Ar)
25.6. – přejezd z Fianarantsoy do Ambalavaa (1,5h cesty taxi-broussem, 10 000 Ar)
26.6. – přejezd z Ambalavaa do NP Andringitra
27.6. – NP Andringitra
28.6. –  NP Andringitra Celý příspěvek →

Antananarivo a odlet domů

3 komentáře

Vstáváme po sedmé a nechce se nám z postele. Čeká nás poslední den na Madagaskaru. Rozpékání croissantu přes noc vychytali, takže si užíváme dobrou snídani s jahodovým freshem. Po deváté vyrážíme do města, procházíme zbytek doporučené trasy z Lonely. Nic moc zajímavého tu není, nejvíc se ním líbí schodiště plné stánků s nejrůznějšími razítky, odkud je hezký výhled. Dojdeme až k nádraží, což je poměrně hezká budova, a otáčíme se zpátky k hotelu. Cestou kupujeme v potravinách rum a čokoládu.

Sbalíme si batohy, platíme za hotel a vyrážíme ještě na oběd do Chez Sucett. Potkáváme taxikáře Lálu. Domlouváme si s ním sraz v jednu hodinu, hodí nás na letiště. V restauraci se trochu zdržíme a na místo srazu dorazíme o deset minut později. Lála to zřejmě nervově nevydržel a vzal mezitím jiný kšeft. Na letiště jedeme s jeho kamarádem. Cesta trvá skoro hodinu. Na letišti je trochu chaos, čekáme dlouho ve frontě. Loučíme se s Madagaskarem a nasedáme do letadla.  V Istanbulu jsme v pět ráno, navazující spoj nám letí ve dvanáct. Zabereme lavičky, na kterých se hezky spí. Letiště je prázdné. Pučisté ho obsadí až sedm hodin po našem odletu. V Praze si nás vyzvedává maminka, které tímto děkujeme. Je nám smutno a vymýšlíme, kam se vydáme příště.

Antananarivo

Napsat komentář

Vstáváme v 7:30, což je asi nejpozději za celý náš pobyt. Snídáme v krásné jídelně s výhledem na město. Dostáváme výborný papájový fresh juice a rozpečený croissant, který rozpékali zřejmě moc dlouho a je zpoloviny spálený. Hned po snídani vyrážíme do muzea archeologie, které je kousek od hotelu. Jsou to dvě malé místnosti, kde kromě naučných tabulí skoro nic jiného není. Před muzeem stojí taxi – starý Citroen CV2  a jeho sympatický řidič Lála. Domlouváme s ním odvoz na známé tržiště La Digue za 35 000 Ar.  Tržiště je obrovské a plné nejrůznějších suvenýrů. Postupně obejdeme všechny stánky. Mají tu opravdu všechno – přes drahé kameny, po krokodýlí tlapy. Kupujeme magnety a vanilku, kterou mají téměř v každém stánku. Akorát je dost pochybně balená a vůbec nevíme, kolik by vlastně měla stát. Usmlouváme čtyři balíčky za 70 000 Ar.

Jízda starým citrónem a závodík Lála

Jízda starým citrónem a závodík Lála

Celý příspěvek →

Přesun z Morondavy do Tany

Napsat komentář

Vstáváme ve 3:40 (opravdu má tohle být svatební cesta?). Ve čtyři nás má před hotelem nabrat taxík a odvézt na taxi-brousse nádraží. Ve 4:15 taxík stále nikde. Objeví se jiný chlapík, který nás za 10 000 Ar na nádraží hodí starým Renaultem 4. Na nádraží je ještě tma, doplácíme 60 000 Ar za lístky a čekáme v taxi-brousse. Před pátou se objeví řidič, vytáhne zasedací pořádek a dostáváme láhev vody. Nestačíme se divit. Sedíme totiž v taxi-brousse express společnosti Trans Tsy Tara, který by se neměl nikde zbytečně zdržovat a jet rovnou do Tany. Vedle nás sedí pár, co dohromady váží asi tak 300 kg a místa pro nás moc nezbývá. Asi abychom si poslední jízdu taxi-brousse pořádně vychutnali.

BLA_2373

Západ slunce nad Tanou a výhled z našeho hotelu

Celý příspěvek →

Přesun z Bekopaky do Morondavy, Allée des baobabs

Napsat komentář

Vstáváme v 6:30, v sedm máme domluvený odjezd. Po snídani jdeme rovnou za řidičem, ten už z dálky volá „no problem“ a naznačuje, že do Morondavy dojedeme. Naskládáme se do auta a po 10 metrech jízdy motor poprvé chcípne. Řidič na nás hodí nervózní pohled a říká „Don’t worry. Morondava today“. Tohle se cestou opakuje asi dvacetkrát. Cesta docela ubíhá, ale neustále se předjíždíme s jinými džípy a strašně se práší. V Belo-sur-Tsiribihina zastavujeme na oběd. Restaurace je moc hezká, ale trochu dražší. Jídlo je výborné, porce jsou však hodně malé. Bláža si dává krevety s rýží a já jen ananas s karamelem, platíme 30 000 Ar. Na zahradě mají dvě velké želvy. U přívozu už čeká spousta aut. Na druhém břehu řidič nabírá nějakého kámoše a jedeme dál.

U přívozu

U přívozu přes řeku Manambolo

Celý příspěvek →

NP Tsingy – den druhý

Napsat komentář

Vstáváme v 5:50, snídáme chleba s kondenzovaným mlékem a k tomu papáju. Čekáme na řidiče, ten opět nikde, po půl hodině vyrážíme na obhlídku. Už z dálky vidíme otevřenou kapotu a nešťastného řidiče. Vysvětluje, že nejde benzín do válců. Pak zase, že má vodu v benzínu. Tak nevíme. Každopádně auto nejede. Dohodne nám náhradního řidiče a vyrážíme se čtyřicetiminutovým zpožděním. Ve vesnici nabíráme nabručeného průvodce a jedeme směrem k řece Manambolo. U řeky nastupujeme na dvojitou pirohu a plujeme proti proudu ke dvěma jeskyním, kde se krásně třpytí krápníky.

Plavba po řece Manambolo

Plavba po řece Manambolo

Celý příspěvek →

NP Tsingy – den první

1 komentář

Vstáváme v 5:45 a k snídani máme palačinky a mističku s marmeládou, medem a hlavně kondenzovaným mlékem, o kterou se pereme. V 6:15 máme sraz s řidičem, ten ale nikde. Přijíždí v 6:30 i s naším průvodcem, opět jsme se špatně pochopili. Jedeme autem asi hodinu po děravé cestě směrem na velké Tsingy (Grands Tsingy). Na parkovišti nafasujeme feraťáky a vyrážíme do lesa, kde vidíme pár bílých lemurů. Jsou ale hodně vysoko. Po chvíli začínají první skály, lezeme na vyhlídku a fotíme roztomilého nočního lemura, který se schovává v dířě stromu. Vyhlídka na Tsingy je úžasná, všude kolem jsou špičaté ostré skály.

Grey Mouse Lemur (Microcebus Murinus)

Grey Mouse Lemur (Microcebus Murinus)

Celý příspěvek →

Přesun z Kirindy do Bekopaky

Napsat komentář

Vstáváme v 6:40, v sedm odjíždíme do Bekopaky, což je vstupní brána do národního parku Tsingy. Cesta je snad ještě větší tankodrom než včera. Snažíme se domluvit setkání s kamarády z Čech, kteří se právě vracejí z Tsingy do Morondavy po stejné cestě. Jejich řidič se jmenuje Lowa, ptáme se, jestli ho náš řidič zná. Ten nám ale vůbec nerozumí a myslí si, že chceme zajistit průvodce. Snažíme se mu to vysvětlit asi třikrát, ale marně. Pak to vzdáváme, na jediné cestě se přeci nemůžeme minout.

Přívoz a naše auto (první zprava)

Přívoz a naše auto (první zprava)

Celý příspěvek →