Vstáváme před šestou a všude kolem stanu je jinovatka, v noci bylo pod nulou. Snídáme bagetu s medem a čaj z citronové trávy. Tajně krmíme slepici. Průvodci i nosiči vypadají pěkně vymrzle. Spali na kamenné zemi jen pod tenkou dekou.
Zmrzlý Bláža u zmrzlého stolu
Budík máme na 6:15. V 6:55 nás má vyzvednout řidič. Sbalíme si věci na trek do malých baťůžků a chvíli váháme, jestli výlet do NP Andringitra kvůli Blážově zdravotnímu stavu neodložit. Moc jsme se nevyspali. V 7:00 jsme před hotelem a nikde nikdo. V 7:15 začínáme být nervózní, jestli chlapík nesbalil našich sedm set tisíc a my už je nikdy neuvidíme. V 7:30 řidič přijíždí. Krosny necháváme v kanceláři JB Trekers a tajně doufáme, že se s nimi ještě někdy shledáme. Popojíždíme městečkem a řešíme problém s kolem. V 8:30 se konečně najde někdo, kdo nám kolo dohustí a můžeme vyrazit. Cesta je šílená, hlinitá a plná děr, zato s nádhernými výhledy. Vzdálenost 40 km jedeme dvě a půl hodiny. Cestou míjíme pár krásných hliněných vesniček. Blážovi začíná být hůr a hůř.
Cesta do NP Andringitra
Snídani máme domluvenou na osmou hodinu. Z jídelního lístku rozumíme jen Simple a Continental, bereme od každé jednu. Dostáváme dvě bagety, jogurt, něco jako sýr a vajíčko. Vyrážíme na taxi-brousse, tentokrát už pěšky a nadáváme si za včerejší příhodu s taxíkem. Bereme hned první taxi-brousse. Opět na nás zkouší trik se zavazadly, ale tenrokrát se nedáme. Čekáme jen 10 minut a vyrážíme. Na sedačce pro tři nás sedí pět a chudák Bláža schytá mezeru mezi sedačkami, sedí každou půlkou na jiné. Cestou nabíráme další lidi, v autě pro 15 lidí je nás 23. Cesta naštěstí trvá jen hodinu a půl. Po příjezdu do Ambalavao hledáme agenturu JB Trekers, což nám trvá asi tak půl minuty, protože se k nám okamžitě hlásí průvodce. Domlouváme si 4denní trek v NP Andringitra za 770 000 Ar. V ceně je zapůjčení stanu a spacáků, nosiči, jídlo a průvodci, kteří jsou bohužel ve všech NP na Madagaskaru povinní. Majitel agentury je sympaťák, stejně jako náš průvodce. Trochu jsme doufali, že vyrazíme ještě ten samý den, ale prý už je pozdě. Hledáme tedy hotel, doporučí nám hotel Tropik. Podle Lonely Planet to vypadá na nejlevnější variantu, takže se necháme odvézt tuk-tukem za 1000 Ar a bereme pokoj za 36 000 Ar a poprvé v životě máme postel s nebesy 🙂 Vyrážíme na procházku do městečka, je tam poměrně klid a městečko se nám moc líbí.
Ambalavao
Domlouváme si snídani na 7:00 a dostáváme bagetu s marmeládou, čaj a něco jako kafe. Chlapík z hotelu sice neumí ani slovo anglicky, ale ochotně nám shání taxíka na stanici taxi-brousse (forma místní dopravy – většinou Mercedes Sprinter nebo Mazda). Za taxík platíme 15 000 Ar. Těsně před cílem se zařadíme do kolony taxíků mířících stejným směrem. Podél cesty se prodává všechno možné. Na okno nám ťukají naháněči a zkoušejí na nás francouzštinu. Když neuspějí, zkouší Anglais Anglais a Where are you going miss.
Taxík, co nás vezl na taxi-brousse nádraží
Cesta do hlavního města Madagaskaru Antananarivo probíhá hladce. Letíme s Turkish Airlines s přestupem v Istanbulu a letadlo je poloprázdné. Máme pro sebe celou čtyřsedačku, daří se nám poměrně snadno usnout. Probouzí nás mezipřistání na Mauriciu, kde většina lidí vystupuje a v letadle zůstaneme jen my dva a pár černochů. V Taně, jak hlavnímu městu říkají místní, jsme kolem druhé odpoledne.
Po příletu platíme 25 euro za vízum. Měníme eura za ariary. Směnárnu vybíráme podle nejvíc usměvavé obsluhy, kurz mají všude stejný. Fasujeme asi patnácticentimetrový balík a na chvíli jsou z nás multimilionáři. Do peněženky se nám peníze ani náhodou nevejdou, tak je balíme do dvou igelitek a schováváme na dno batohu. Jdeme hledat taxík. Chtějí po nás 50 000 Ar, snažíme se chvilku smlouvat, ale pak nám chlapík ukazuje ceduli, že z letiště je fixní taxa. Dál se nehádáme a necháme se odvézt na hotel Maison Lovasoa, který jsme si zarezervovali z Čech. Všichni na nás mluví francouzsky, začínáme se trochu bát. Naše znalost fancoužštiny se omezuje na merci a je t’aime. Pokoj je pěkný, na recepci znají booking.com (na rozdíl od hotelu v Kathmandu v Nepálu) a neumí ani slovo anglicky. Dostáváme welcome drink, z čehož moc nadšení nejsme, protože jeho původ nedokážeme odhalit a neradi bychom si zničili střeva hned první den. Vypadá to na fresh juice, po chvíli váhání se odhodlám k jeho konzumaci. Bláža se moc netváří. Celý příspěvek
Je únor a pomalu začínáme přemýšlet, kam se letos vydáme na dovolenou. Projíždíme levné letenky a zaujme nás nabídka na cestujlevne.com – letenky na Madagaskar za necelých 17 tisíc. Přemýšlíme asi tak jeden den, googlujeme obrázky a kupujeme letenky, aniž bychom o Madagaskaru věděli něco víc. Až později se dočítáme, že s angličtinou zřejmě moc nepochodíme a že přesuny v rámci ostrova nebudou zdaleka tak jednoduché. Dáváme dohromady hrubý itinerář, měníme eura a necháme se naočkovat proti břišnímu tyfu. Je ráno, středa 22.6.2016 a my začínáme balit. V sedm večer nám to letí.