Vstáváme před šestou a všude kolem stanu je jinovatka, v noci bylo pod nulou. Snídáme bagetu s medem a čaj z citronové trávy. Tajně krmíme slepici. Průvodci i nosiči vypadají pěkně vymrzle. Spali na kamenné zemi jen pod tenkou dekou.

Zmrzlý Bláža u zmrzlého stolu

Východ slunce v NP Andringitra

Vyrážíme na Pic Boby – druhou nejvyšší horu Madagaskaru a nejvyšší dostupnou horu v NP Andringitra. Průvodci nasadí poměrně brutální tempo, funíme za nimi. Nosiči zůstávají v kempu. Není nám moc dobře, vlečeme se jak šneci a průvodci si o nás myslí, že jsme totální exoti, co vyrazili poprvé do hor. Ani se nesnažíme jim to vymluvit. Na vrchol (2658 m.n.m) se drápeme přes dvě a půl hodiny. Výhledy stojí za to, je super počasí. Za hodinu a půl sestoupáme zpátky do kempu a čeká na nás oběd – těstoviny s cuketou, mrkví a vajíčkem. Dostáváme obří porci, kterou nemáme šanci sníst a opět si připadáme dost hloupě, protože i těstoviny jsou tu sváteční jídlo. Jako dezert dostáváme čerstvý ananas. Slepice někam zmizela. V těstovinách ale nebyla.

Výhled z Pic Boby (2658 m.n.m.) v NP Andringitra

V půl druhé vyrážíme z kempu a pokračujeme přes velkou planinu až k prudkému stoupání. Krajina se postupně mění, otepluje se a přibývají palmy. Na kopci čekáme na západ slunce, je tu opravdu krásně. Po západu sestoupáme do kempu u řeky. Začínají být krásně vidět hvězdy. Přichází chvíle, které se děsím od začátku treku – k večeři máme vývar z chudáka slepice s čínskou polévkou a těstoviny s masem. Netroufnu si odmítnout další sváteční jídlo a tak zatnu zuby a sním aspoň polévku a většinu těstovin. Blážovi už je o něco líp, ale moc tomu taky nedá. Jako dezert dostáváme palačinku s medem. O jídlo tu rozhodně nouze není. Po večeři fotíme hvězdy, je krásně vidět mléčná dráha. Zatím je to asi nejkrásnější pohled na hvězdy, co jsme kdy viděli. Unavení jdeme spát.

Noční obloha v NP Andringitra

Noční obloha v NP Andringitra