Vstáváme kolem osmé a jdeme na snídani. Po včerejšku už víme, že se nejprve musíme zapsat na tabuli, abychom nějakou snídani vůbec dostali. Dnes se podává omeleta s opečenými bramborami a čerstvé ovoce. Brambory jsou pro nás příjemnou změnou. Na baru platíme útratu za předchozí dva dny. Paní má v účtech trochu chaos, zapomene nám naúčtovat včerejší večeři. Tváří se potěšeně, když se sami připomeneme. Loučíme se s majitelkou i krásnou pláží a vydáváme se k hlavní silnici čekat na Dala dala do Stone Townu.

Loučíme se s resortem Miraramont Retreat

Měli bychom jet č. 118, u silnice ale stojí č. 117 a řidič kýve – prý také jede do Stone Townu. Cesta trvá něco málo přes dvě hodiny a poměrně příjemně ubíhá. Už jsme si nejspíš zvykli na trochu nepohodlí a mačkání se mezi černoušky. Ve Stone Townu odmítáme všechny taxikáře, cestu na hotel už známe. Stejně jako průvodce, kteří se na nás po cestě lepí. Na hotelu Birdsnest si necháváme krosny a jdeme se najíst do kavárny Stone Town café, dáváme si skvělou grilovanou chobotnici a avokádový salát.

Stanoviště Dala dala ve Stone Town

Skvělý oběd ve Stone Town Café

Procházíme se uličkami směrem k tržišti, které bychom si rádi prohlédli a nakoupili zde pár suvenýrů. Na tržišti nás ale nic nezaujme, všechno koření vypadá zaprášeně a ne příliš kvalitně. Vracíme se raději do obchodu, kde je koření sice o něco dražší, ale o to důvěryhodnější. Kupujeme muškátový oříšek a hřebíček, který se na Zanzibaru pěstuje ve velkém. V devatenáctém století byl Zanzibar největším vývozcem hřebíčku na světě. Dnes se pěstuje také na Madagaskaru, v Indonésii a Malajsii. Na večeři se vydáváme do indické restaurace Silk, kterou nám doporučil majitel našeho hotelu. Oba si vybereme Butter chicken a moc se na něj těšíme. Jsme trochu zklamaní, jídlo je sice dobré, ale k našemu oblíbenému Butter chicken to má daleko, spíš je to kuře v rajčatové omáčce. Restaurace je ale jinak moc hezká a obsluha příjemná. Platíme 18 000 šilinků a jdeme spát, čeká nás poslední noc na Zanzibaru.

Tržiště Darajani Bazaar

Uličky historického centra Stone Town

Vstáváme v 6:30, o půl hodiny později nás nabírá řidič Eddie a za 10 000 šilinků nás odveze na letiště. Letadlo má přes dvě hodiny zpoždění a v odletové hale je neskutečné horko. Naproti nám sedí český pár, typičtí dovolenkáři, co se tři týdny nehnuli z resortu. Vyslechneme si spoustu nadávek na účet Fly Dubai. V Dubaji opravdu přistáváme se zpožděním a velká část cestujících tak nestihne navazující spoj do Prahy. Nám zpoždění nevadí, letíme až v osm ráno a čeká nás nocování na letišti. Je to poprvé, co v Dubaji přistaneme ještě před půlnocí, a tak se rozhodneme aspoň na chvilku vyrazit do města.

Snažíme se vypátrat, jak to chodí s hromadnou dopravou. Zjišťujeme však, že není možné si zakoupit jednotlivé jízdné a předplacená karta by se nám pro dvě cesty nevyplatila. Bereme si tedy taxík. Řidič je sympaťák a vysadí nás u největšího nákupního centra na světě Dubai Mall. Na ploše 1 124 000 m² je přes 1200 obchodů. Chvilku hledáme plánek, který má po rozložení rozměr A3. Jdeme se najíst do Five Guys. Bláža z nostalgie a já mám premiéru. Dáváme si burger a jejich vyhlášené hranolky.

Po večeři si jdeme prohlédnout celé nákupní centrum – zajímá nás hlavně vodopád, velké akvárium a kluziště. Akvárium s rozměry 51x20x11 metrů a objemem 10 milionů litrů vody je jedním z největších akvárií na světě a zároveň domovem pro více než 3 300 vodních živočichů, včetně 400 žraloků a velkých rejnoků. Právě rejnoci se nám líbí asi nejvíc.

Akvárium v Dubai Mall

Umělý vodopád v Dubai Mall

V jednu ráno Dubai Mall zavírá a tak se přesouváme ven – před nejvyšší budovu světa Burj Khalifa pojmenované po prezidentovi Spojených arabských emirátů, jehož celé jméno zní Chalífa bin Saíd Ál Nahján. Mrakodrap měří 828 metrů včetně antény. Vyhlídková plošina pro návštěvníky se nachází ve 124. patře ve výšce 452 metrů – vstupenky je ale nutné koupit předem a v jednu ráno máme samozřejmě smůlu. Bohužel propásneme i Dubai Fountain, což by měl být největší systém tančících fontán na světě. V tuhle dobu už je vypnutá. Projdeme se alespoň kolem jezírka a hlavu máme neustále vykroucenou vzhůru směrem k Burj Khalifě.

Burj Khalifa v noci

Burj Khalifa v noci

Ve dvě ráno na nás padá únava a tak se taxíkem vracíme zpět na letiště, kde si po vzoru místních usteleme na zemi mezi sedačkami. Budíme se před šestou, dáváme si kafe a čaj a pomalinku se suneme na check in. Český pár ze Zanzibaru stále energeticky nadává. V Praze navíc zjistí, že jim nedorazili kufry a v tu chvíli nás to docela pobaví – karma opravdu funguje. Situaci jim moc nezávidíme, protože teploměr hlásí -15 stupňů, což je o skoro padesát stupňů méňě, než bylo na Zanzibaru. Teplé oblečení mají samozřejmě v těch kufrech. Nám naštěstí bundy a zimní boty doveze maminka, která nás na letišti vyzvedne a ještě jednou jí moc děkujeme. Tím naše zanzibarské dobrodružství končí a nezbývá než se těšit na další cesty.

Noční Dubaj