Probouzím se v půl sedmé ráno. Bláža ještě spí. Beru si ručník a plavky a jdu se vykoupat do moře, které je o dost studenější než včera odpoledne. Během mého osychání na ručníku ke mně přijde malý černoušek. „Jambo.“ Odpovídám: „Jambo.“ Víc si nerozumíme. Chvilku něco povídá a pak už do mě jen šťouchá klacíkem. Po pěti minutách zjistí, že se mnou nic nebude – ani peníze, ani zábava, a tak se zvedá a odchází. Během našeho krátkého pobytu na Zanzibaru jsme pochytili základy svahilštiny:

„Jambo.“ – Ahoj.
„Mambo?“ – Jak se máš?
„Bomba!“ – Mám se fajn.

Přesouvám se z pláže zpátky za spícím Blážou do bungalovu, budím ho a jdeme na snídani. Máme asi ty nejhorší míchaná vajíčka a k tomu oschlé toasty. Zachraňuje to jen nádherný výhled na moře a pár kousků čerstvého ovoce. Je 10:00, moře se začíná vzdalovat a my vyrážíme k hlavní silnici čekat na Dala dala. Rádi bychom se dostali do národního parku Jozani, který leží asi 25 km odsud. Samozřejmě bychom mohli jet taxíkem, ale stálo by nás to víc peněz a navíc by to nebyla taková zábava jako cestovat místní dopravou.

Guareza zanzibarská

Sedíme na lavičce a čekáme. Projíždí kolem nás Dala dala č. 310, my ale čekáme na č. 309. Motají se kolem nás tři malé holčičky a jejich největší zábava je šťouchat do nás a smát se tomu. Dala dala pořád nikde. Začíná být vedro. Jedna holčička přepočítává Blážovy prsty na nohou. Malíček se mu schovává pod páskem sandálů a holčička si myslí, že má jen čtyři prsty. Zbylé dvě holčičky to se zaujetím pozorují a kroutí hlavou a smějí se Blážovi, že mu chybí na každé noze jeden prst. Pro jistotu si přepočítávají i svoje prsty. Sedíme tu už přes půl hodiny. V tom přijíždí chlapík na motorce a nabízí nám taxi. Dala dala č. 309 prý odsud nejezdí. Já mu nevěřím, ale po chvilce nám to potvrzuje i paní, která čeká kousek opodál. Jedeme tedy č. 340 do Paje, kde musíme přestoupit. Dala dala je narvaná k prasknutí, opět se mačkáme mezi černoušky a teče z nás pot na všechny strany. V 11:30 vystupujeme u brány národního parku Jozani.

Guareza zanzibarská, Jozani

Jozani-Chwaka Bay je jediným národním parkem na Zanzibaru a zaujímá plochu přibližně 50 km². V lese žije celá řada zvířat, která se dříve běžně vyskytovala po celém ostrově – kočkodan diadémový, guareza červená nebo chocholatka zanzibarská. Vstup stojí 10 USD na osobu a průvodce je jak jinak než povinný. Přidáváme se ke skupince dalších čtyř turistů (finský a izraelský pár). Ujdeme asi 800 m po lesní cestičce a průvodce nám ukazuje mahagonové dřevo. Přesouváme se do jiné části lesa, kde asi čtvrt hodiny pozorujeme spoustu opiček, které se vůbec nebojí. Zřejmě jsou na návaly turistů zvyklé. Vracíme se na parkoviště a průvodce se ptá, jestli jsme přijeli na motorce nebo autem – je potřeba se přesunout asi 1 km do jiné části lesa. Vypadá trochu zaskočeně, když mu řekneme, že jsme přijeli místní dopravou. Ujmou se nás Izraelci a nasedáme do jejich obřího klimatizovaného auta. Vůbec se s námi nebaví, asi jsme pro ně moc velké socky. Popojedeme ten jeden kilometr a jdeme se projít po dřevěném chodníčku Pete-Jozani Mangroove Boardwalk. Mezi mangrovníky pobíhá spousta obrovských krabů.

Guareza zanzibarská, Jozani

Guareza zanzibarská, Jozani

Vracíme se zpátky na parkoviště a loučíme se s průvodcem, zpátky chceme jít pěšky. Navíc jsme si všimli odbočky k záchranné stanici želv a rádi bychom se tam podívali. V průvodci jsme žádnou informaci o záchranné stanici nenašli, ale riskneme to a platíme vstupné 15 000 šilinků na osobu. Ujme se nás usměvavá drobná slečna a odvede nás k malému bazénku, kde nejdřív nakrmíme ryby a později i mořské želvy. Jednu želvu chytne za ploutev a vytáhne ji z bazénku a strčí nám ji do ruky. Želva je poměrně těžká a evidentně se jí u nás moc nelíbí, takže ji zase rychle vracíme do bazénku. Bláža se fotí s obří krajtou a pak nám slečna ukazuje ještě suchozemské želvy a sloní želvy, které se snažíme nakrmit větvičkami, ale prý mají radši banány. Celou dobu nám vypráví o tom, jak jsou banány drahé a jak dělá průvodkyni, aby si vylepšila angličtinu, protože školy jsou drahé. Doufá, že od nás dostane co největší dýško. Dáváme jí 2000 šilinků na banány pro želvy a 3000 šilinků na její studium, ale je nám jasné, že pro želvy z toho nic nekápne. Vracíme se k hlavní cestě a jdeme se najíst do restaurace vedle parku. Objednáváme si rajčatový salát a kolu. U hlavní silnice pak čekáme na Dala dala do Paje, kde přestupujeme na další Dala dala do Jambiani. Tentokrát nejsou ani tolik narvané a za cestu platíme 1500 šilinků. Výlet do parku Jozani se nám líbil, ale je to tak na dvě hodinky maximálně – kromě opiček a mangrovníku tam toho moc k vidění není. Takže doporučujeme spíše pro ty, kdo budou mít cestu kolem.

Želva sloní

Po příjezdu na hotel je moře ještě poměrně daleko, tak si jdeme dát šlofíčka a pak se celé odpoledne koupeme a čteme si na lehátku. Na večeři vyrážíme do Karibu restaurant. V našem hotelu se nám jíst nechce, jídlo je tu sice dobré, ale dost drahé a porce jsou malé. Karibu je příjemná reggae restaurace s domácí kuchyní. Dáváme si rybu s kokosem a mangem a pivo. Ceny jsou podobné jako u Němky, ale porce dvakrát tak větší. Platíme 36 000 šilinků. Po pláži se vracíme zpět na hotel, před námi utíká spousta krabů. Od včerejší grilovačky nás trochu trápí střevní potíže a dnešní večeří jsme tomu zřejmě moc nepomohli. Dáváme si meruňkovici na dobrou noc a jdeme spát.

„Lala salama“ – Dobrou noc.

Ajtakrajta