Vstáváme v 6:30 a v sedm se scházíme na snídani. Dáváme si ovesnou kaši a v 8:30 vycházíme směr Yak Kharka. Je poměrně horko a sluníčko praží o sto šest. Po dvou hodinách cesty do kopce přicházíme do vesnice Tengi, kde si dáváme mátový čaj a česnečku. Po jídle pokračujeme dál, jsme ve 4000 m a mně je čím dál hůř, bolí mě hlava a v krku. Chvilku váháme, co dál. Nakonec se rozhodneme strávit ještě jednu noc v Manangu a vracíme se, nechceme riskovat výškovou nemoc.
Jdu si na chvilku lehnout, ale bolení v krku neustává a tak vyrážíme do vesnice hledat doktora. Máme obří lékárničku, ve které je snad úplně všechno. Kromě antibiotik. Podle mapy najdeme ordinaci, která je sice otevřená, ale doktor nikde. Prý šel na tři dny do Chame. U checkpointu nám radí, ať zkusíme druhého doktora. Překvapuje nás, že je tu doktorů víc. Chvilku bloudíme po vesnici a nakonec najdeme něco jako zdravotní středisko a mateřské centrum v jednom. Doktor tu opravdu je – malý milý Nepálec. Vyplním pár formulářů, doktor mi baterkou posvítí do krku a potvrzuje angínu. Vytáhne krabičku s antibiotiky a odstřihne mi devět prášků. Centrum podporuje Červený kříž, funguje na bázi dobrovolného příspěvku. Naházíme do kasičky 500 Rp a vracíme se do lodge. Cestou si ještě kupuju zásobu papírových kapesníčku, protože mě začíná trápit i rýma. Bláža si kupuje péřovku The North Face v přepočtu za 700 Kč. Později zjišťuje, že péřovka vlastně vůbec není plněná peřím, ale drceným molitanem – od té doby už tolik nehřeje. Jdu spát, Bláža s Martinem hrajou karty. K večeři si dávám rajčatovou polévku a kluci zkouší místní pizzu, která je vyrobená z těsta na momo. Dáváme si čaj z čerstvého zázvoru. Čaj je tu poměrně drahá záležitost, za opravdu malý hrnek platíme 80 Rp. Pár turistů má s sebou zásobu vlastních sáčků a do termosky si nechají uvařit jen horkou vodu za 100 Rp. Trochu litujeme, že nás to nenapadlo, protože čaj by se nám teď hodil. Termosku bychom využili i na obyčejnou vodu, protože voda nám strašně rychle chladne. Pití ledové vody je možná jedna z příčin mé angíny. Tou druhou je nejspíš moje lenost čekat na teplou vodu na bucket shower. Lahve s vodou si dáváme přes noc do spacáku, aby se voda dala ráno aspoň trochu pít a jdeme spát.
Úžasné, to jsou přesně země, které bych rád jednou také navštívil – Nepal, Thajko 🙂
Opravdu nádherné fotografie, doslova z nich dýchá duch té země
Děkujeme. Ono se to fotí téměř samo, když je tam tam krásně 🙂 Nepál doporučujeme navštívit co nejdřív, než trek zkazí silnicí.