Budí nás horko, je osm ráno a Vánoce připomíná jen datum v kalendáři. Pomalu si balíme krosny, necháváme je na hotelu a vyrážíme do uliček Stone Townu, historické části města Zanzibar. Rádi bychom si vyměnili peníze, ale v bance nás odmítnou. Prý musíme na poštu nebo do směnárny. Bloudíme dál uličkami, je tu krásně čisto a klid, celé město ještě spí. Náhodou míjíme poštu, kde je kurz o dost lepší než na letišti, tak si rovnou měníme dolary za šilinky a jsou z nás zase na chvilku milionáři 🙂 Vedle pošty je na pohled příjemná kavárna se zahrádkou Stone Town Cafe, kde si dáváme snídani – palačinky s banánem a müsli s ovocem (18 000 šilinků). Pijeme masalu, užíváme si sluníčka a pozorujeme dění kolem nás. Stone Town se nám zatím fakt líbí, mísí se tu arabská, evropská, indická a africká kultura. V roce 2000 bylo město zapsáno na seznam UNESCO.

Snídaně ve Stone Town Cafe

Uličky Stone Townu

Zkoumáme mapu a vyrážíme k bývalému otrokářskému trhu, který byl v roce 1873 zrušen a na jeho místě byla postavena anglikánská katedrála. Vstup do areálu stojí 10 000 šilinků na osobu a průvodce není povinný. Prohlédneme si katedrálu, kde je hned několik kýčovitých blikajících vánočních stromečků a celkově nám moc zajímavá nepřipadá. Ve vedlejší budově je stálá expozice o historii otroctví v celém světě. Součástí expozice jsou i dvě původní maličké cely, kde se mačkalo až 70 otroků najednou. Nejvíc nás asi zaujme část o moderním otroctví, která se věnuje domácímu násilí a otroctví v zaměstnání. Celý areál projdeme asi za 45 minut a vracíme se úzkými uličkami na hotel.

Uličky Stone Townu

Old Slave Market

Před hotelem potkáváme majitele, dohodneme s ním odvoz na letiště a za ubytování platíme   97 000 šilinků. Cesta na letiště trvá asi 15 minut. Procházíme pasovou kontrolou a přichází první problém. Nikdo nezná leteckou společnost, kterou máme uvedenou na letence. Posílají nás k bráně, odkud jsou odbavovány místní lety. Všichni jen kroutí hlavou a vyptávají se na jméno letecké společnosti, protože tu naši nikdo nezná 🙂 Po 15 minutách se nám podaří chlapíka přemluvit, ať se podívá, které letadlo letí ve 14:50. Celkem tu mají 7 místních aerolinek, ve 14:50 letí pouze jeden let společnosti Auric Air. Ověří si nás na seznamu pasažérů a konečně nás pustí do odletové haly. Hurá 🙂 Letadlo má skoro hodinu zpoždění. Krosny nám naloží na vozíček (pozor na váhový limit 15 kg) a nastupujeme do letadla, které má kapacitu asi 15 lidí a při nástupu musíme sklonit hlavu, abychom se vůbec dostali k našim sedačkám. Sedíme hned za pilotem – sympatickým Evropanem, který zároveň plní funkci letušky. Dostaneme bezpečnostní školení, které trvá asi půl minuty. „Tady jsou dveře, tamhle jsou dveře, v kapse máte vesty. Jo a připoutejte se, až budeme vzlétat a přistávat. Enjoy your flight.“ Let do Dar es Salaamu trvá asi dvacet minut. Nabíráme dalších pár lidí a pokračujeme asi 1h  a 40 minut do Arushi. Cestou vyhlížíme Kilimandžáro, které vykukuje z mraků. Po přistání se mi docela uleví – byl to sice zážitek, ale přeci jen ráda stojím zase nohama na zemi 🙂

Naše éro

Pilot a letuška v jednom 🙂 Sedíme hned za ním.

I přes naše rozměry jsme se museli skolnit. Nesmí chybět Blážovy legendární kraťasy.

Kilimandžáro 5 895 m.n.m. – foceno za letu

Na letišti náš vyzvedává sympatický dredař z hotelu White House of Tanzania. Ubytujeme se a domlouváme s ním safari na následující čtyři dny. Rovnou mu dáváme balík peněz, prý za nás vše vyřeší a zaplatí. Rozloučí se a zmizí. Co na tom, že ho známe sotva dvacet minut – nezbývá než doufat, že všechno dobře dopadne a ještě ho někdy uvidíme. Máme hlad a venku už je tma, tak se ptáme, jestli bychom si mohli dát něco k večeři. „Jasně jasně, uvaříme vám něco speciálního, když jsou ty Vánoce.“ Po chvilce kuchařka přináší přiklopený talíř a pod „something special“ se skrývá hranolková omeleta – což opravdu není nic jiného, než hranolky spojené vajíčkem 🙂 Chvilku na to nedůvěřivě koukáme, jenže máme fakt hlad, tak nemáme moc na vybranou. Bláža si k té dobrotě poručí kečup a připijeme si vodou na štědrovečerní večeři – veselé Vánoce. Mezitím se vrátí chlapík a předá nám jedinou instrukci – v šest ráno nás tu někdo vyzvedne. Na pokoji spláchneme mastnotu kořalkou a jdeme spát.

Vánoční idylka – mokré vlasy, k pití voda a lahůdka k štědrovečerní večeři.