Konečně jsme se trochu vyspali a ještě k tomu máme krásný výhled na okolní hory, vykukuje na nás Dhaulagiri. Snídáme vajíčka a zjišťujeme, kdy jede autobus do Jomsonu. Rozhodli jsme se vynechat část treku, která vede po prašné silnici a raději zbylé dny využít pro návštěvu národního parku Chitwan. Na zastávce kupujeme lístek za 790 Rp a čekáme asi půl hodiny než autobus vyjede. V půl desáté vyjíždíme.
Cesta je tak trochu adrenalin, jedeme po prašné úzké silnici plné děr a pod námi je velký sráz. Potkáváme protijedoucí autobus, který má poruchu. Náš řidič mu pomáhá vyměnit kolo a dalších dvacet lidí stojí kolem a čumí. Sice jim nerozumíme ani slovo, ale určitě všichni radí, jak to opravit nejlépe.
Přijíždíme do Jomsonu a pěšky vyrážíme hledat letiště. Rádi bychom přeletěli do Pokhary, ale netušíme, kolik stojí letenky a kdy letadlo letí. Kvůli počasí se létá většinou ráno, kdy je stabilnější počasí. Na letišti se nás ujme chlapík a když zjistí, že bychom rádi do Pokhary, okamžitě zajásá a vede nás do letištní haly. Po chvilce pochopíme, že tu mají prázdné letadlo, které se právě vrací do Pokhary a tak jásáme taky. Snažíme se chlapíkovi vysvětlit, že napřed potřebujeme najít bankomat, protože nemáme peníze, ale pořád nás uklidňuje, že můžeme platit kartou. Žádnou po nás ale nechce. Kontroluje nás asi pět lidí, jeden chlapík zanoří ruku až po loket do našich batohů a pak kývne, že je všechno ok. Jiný chlapík naloží naše batohy na vozíček a dalších deset lidí nás jde doprovodit k letadlu. V letadle je nás šest – dva piloti, letuška a my tři. Na sedačkách nejsou ani pásy. Letuška nám rozdává bonbóny a za chvilku startujeme. Cesta trvá asi dvacet minut a bohužel toho díky mrakům moc nevidíme. Piloti se zřejmě řídí podle navigace TomTom, která ukazuje silnici pod námi. Za chvilku přistáváme, chlapík zase nakládá naše batohy na vozíček a my jdeme směrem k východu. Pod stromem sedí chlapík, co na nás mává terminálem. Zaplatíme letenky a jdeme hledat taxík. Je 12:00 a nám se nechce věřit, že jsme se do Pokhary dostali tak rychle.
Odchytí nás chlapík a nabízí nám hotel Yeti se slevou. V Lonely ho celkem chválí, takže souhlasíme a necháme se odvézt na hotel. Vyrážíme na procházku kolem jezera. Je tu spousta lidí a hodně evropských restaurací a barů, trochu nám to připomíná Mácháč. Stýská se nám po horách. Dáváme si oběd v Cafe Concerto a večeři pak v baru u jezera na plážových lehátkách. Nepálci slaví schválení nové ústavy a městem projíždí spousta troubících motorek a aut, všichni mávají vlaječkami a zapalují svíčky. Procházíme se osvětleným městem a jdeme spát.