Vstáváme v 6:30, zabalíme batohy a jdeme na snídani, která by měla být podle Bookingu v ceně ubytování. Máme omeletu se zeleninou a černý čaj a dohromady platíme 600 Rp. Papíru z Bookingu totiž nikdo nerozumí. Po snídani vyrážíme pěšky na Ministerstvo turismu (Nepal Tourism Board Office). Chceme tam být co nejdříve, prý bývají velké fronty. Bereme to menší oklikou, abychom si alespoň trochu prohlédli Káthmándú. Následky zemetřesení tu nejsou téměř znát, potkáváme jen dvě rozpadlé budovy. Na ministerstvu jsme v 8:50, není tu nikdo a permity vydávají až od desíti. Mezitím alespoň vyvplňujeme nezbytné formuláře. Za permit do národního parku platíme 2000 Rp/os, za trekking permit 2124 Rp/os. Ke každému permitu přikládáme jednu pasovou fotku.
Káthmándú
Káthmándú
Z ministerstva se necháme taxíkem za 550 Rp odvézt na autobusové nádraží, kde se nás hned ujímá místní chlapík a vede nás do boudičky, kde si kupujeme lístky na autobus do Besi Sahar. Platíme 1600 Rp za všechny tři. Autobus po 30 minutách vyjíždí. Cesta trvá šest hodin a v Besi Sahar jsme po šesté hodině, začíná se stmívat. Hned přesedáme do dalšího autobusu směr Ngadi, které leží asi 20 km od Besi Sahar. Jedeme dvě a půl hodiny cestou plnou děr. V autobuse nám jeden chlapík doporučuje ubytování hned na kraji vesnice za 100 Rp/os. Rovnou si objednáváme večeři – zkoušíme dvakrát Momo za 250 Rp a jednou rýži na kari za 300 Rp. Nemáme nejmenší tušení, co Momo je. Na jídlo čekáme přes hodinu, mezitím několikrát vypadne elektřina. Dostáváme malé knedlíčky plněné zeleninou. Jsou výborné. Po večeři jdeme spát.
Vyplňujeme permity
Káthmándú