Vzdálenost: 16,9 km, 9 h 50 min 

Vstáváme v 6:15 a vycházíme v 7:30. Cesta vede po vrstevnici až do vesnice Bhratang a trvá asi tři hodiny. Dáváme si mátový čaj (80 Rp) a odpočíváme. Je odtud hezký výhled na skalní štít Paungda Danda, který je krásně uhlazený od ledovce. Poprvé si desinfikujeme vodu tabletkami – voda je čím dál tím dražší a nechce se nám znečišťovat prostředí tolika plastovými lahvemi. Stoupáme k vesnici Dhukur Pokhari, kde si dáváme oběd – česnečku (300 Rp)  a Dal Bath (500 Rp), stačí nám jedna porce pro dva. Začíná mě trochu bolet hlava, překročili jsme 3000 výškových metrů. Potkáváme skupinku turistů, co nás tuhle tak předběhli a my jsme se jim smáli. Zjišťujeme, že jsou to Češi a že nás nejspíš slyšeli. Po chvilce si je udobříme a dostáváme od nich rady na cestu, Annapurny už jdou podruhé.

Bhratang

Dhukur Pokhari

Pokračujeme po cestě lesem do Lower Pisangu. Mně začíná být hůř, k bolesti hlavy se mi přidávají křeče v břiše a několikrát končím za keřem. Nemám sílu pokračovat do Upper Pisangu, takže se ubytujeme v Lower Pisangu a já si jdu rovnou lehnout a střídavě běhat na záchod. Bláža s Martinem si ještě vyběhnou kopec do Upper Pisangu, kde se v místním budhistickém chrámu koná motlitba. Modlitba trvá skoro hodinu, mniši hrají na bubny a předčítají nejrůznější svitky. Po návratu jdeme na večeři. Mně je trochu líp, tak si dávám aspoň polévku. Dáváme se do řeči s dvojicí brazilských horolezců a jejich průvodcem. Mají v plánu vylézt na Chulu West Peak (6419 m). Jejich průvodce Ramesh je sympaťák, povídáme si dlouho do večera. Mají s sebou tři nosiče – jeden z nich má asi metr padesát a na zádech dnes nesl přes čtyřicet kilo. Později se dozvídáme, že byl už dvakrát jako výškový nosič na Everestu. Rozloučíme se a jdeme spát.

Skalní štít Paungda Danda

500 let staré motlitební kameny sesbírané z okolí

Děti obdivují fototechniku braziských horolezců

Místní děti