Na přelomu července a srpna jsme se vydali na šest nocí do dánského městečka Blåvand, konkrétně do kempu Hvidbjerg Strand. Původní plán přenocovat dvě noci u německého městečka Zingst jsme kvůli mé nemoci museli zrušit a místo toho jsme přenocovali v penzionu v německém Köthenu, kde jsme navštívili moc hezkou kontaktní zoo Tierpark Köthen. Pokud někdy budete mít cestu kolem, určitě se tu zastavte a kupte si krmení pro zvířata.
Pláž Hvidbjerg Strand
Tenerife je prvním z Kanárských ostrovů, které jsme navštívili. Vybrali jsme ho především kvůli přímému letu z Prahy a zároveň nám přišel ze všech ostrovů nejpestřejší, co se přírody týče. Odlétali jsme v půlce října a vraceli se prvního listopadu.
Letenky nebyly zrovna nejlevnější (letěli jsme se Smartwings), ale povedlo se nám to vykompenzovat poměrně levným ubytováním a autem. To jsme měli půjčené z půjčovny Cicar, která je přímo na letišti Tenerife Sur. Půjčení Opel Astra na 19 dní včetně autosedaček nás vyšlo na €470 včetně pojištění (nulová spoluúčast). V boudičce si vyzvednete klíčky a v jiné boudičce si vyberete z velké hromady autosedaček. Ty měly nejlepší roky už za sebou, ale posloužily dobře.
Výhled na sopku Teide, Roques de García
V druhé části naší cesty po Provence jsme zamířili na jih a postupně navštívili národní park Camargue, město Arles a Avignon a nakonec jsme zamířili ještě do hor do národního parku Ecrins. O první části naší cesty do Provence si můžete přečíst zde.
Růžové solné jezero Salin de Giraud
Oblast Provence v jihovýchodní Francii byla hlavním cílem naší třítýdenní cesty autem po Evropě. Název Provence pochází z latinského slova provincie – Římané zde založili první mimoitalskou provincii a zanechali zde po sobě spoustu krásných římských památek. Nás kromě památek lákala hlavně levandulová políčka, která jsou nejvíce rozkvetlá v první polovině července. Ke konci měsíce pak začíná jejich sklizeň. Sezóna levandule s sebou bohužel přináší i hlavní turistickou sezonu – to jsme pocítili hlavně ve větších městech jako je Arles a Avignon, a zároveň na levandulí profláklých místech jako je klášter Sénanque u městečka Gordes. I přes davy turistů se nám podařilo objevit pár klidných míst, kde jsme si vychutnali vůni levandule i krásné středověké vesničky. Zde je seznam míst, která jsme postupně navštívili:
Klášter Sénanque, Provence
Další zastávkou na naší třítýdenní cestě autem po Evropě byl národní park Mercantour v oblasti Přímořských Alp. Tento park je nejmladší z celkem deseti francouzských národních parků, zaujímá plochu 685 km² a zasahuje do dvou departementů – Alpes-Maritimes a Alpes-de-Haute-Provence. Vyskytuje se tu bohatá fauna i flóra – my jsme se těšili hlavně na kamzíky, kozorožce a divokou levanduli.
Výhled na NP Mercantour cestou na Baus de la Frema
Další zastávkou na naší třítýdenní cestě autem po Evropě bylo město Levanto na severozápadě Itálie. Cesta z Verony po klikatých úzkých italských autostrádách nám trvala tři hodiny a za mýtné jsme zaplatili 26.10 €. Levanto je známé především jako vstupní brána do Cinque Terre – pobřežní oblasti, která je od roku 1997 součástí UNESCO, a kde leží pět pestrobarevných vesniček postavených mezi skalními útesy.
Riomaggiore – Cinque Terre
Druhou zastávkou naší třítýdenní cesty po Evropě bylo městečko Arco u Lago di Garda. Původně jsme měli v plánu strávit tři dny v Dolomitech ve městě Madonna di Campiglio, předpověď však hlásila přívalové deště a tak jsme se nakonec rozhodli Dolomity úplně vynechat a přesunout se rovnou do Arca, kde mělo být počasí o něco příznivější a mělo pršet jen odpoledne a v noci. Pro jistotu jsme si našli ubytování přes booking v hotelu Albergo Aurora, nechtěli jsme riskovat spaní ve stanu v silném dešti. Za průjezd přes Brenner na hranicích Rakouska a Itálie jsme zaplatili 12.10 €.
Lago di Garda
Naší první zastávkou během třítýdenní cestě po Evropě bylo městečko Schönau am Königsee v národním parku Berchtesgaden, který leží na hranicích Německa a Rakouska. Ubytovali jsme se v kempu Grafenlehen, kam jsme dorazili pozdě k večeru (pozor, recepce zavírá ve 21h). Chvilku jsme bojovali se zatlučením stanových kolíků do země, nakonec nám posloužil plochý kámen, který s námi pak cestoval celé tři týdny. Následující den ráno nás uvítala zamračená obloha. Sbalili jsme pláštěnky a pěšky se vydali do přístavu k jezeru Königsee, které je jedním z nejhlubších a nejčistších jezer v Německu. Koupili jsme si zpáteční jízdenku na loď (17.80 € na osobu). V sezoně loď jezdí každých 15-30 minut a jízdní řád včetně dalších informacích naleznete zde. Plavba do zastávky ke kostelu svatého Bartoloměje trvala necelou půlhodinu a mezitím se pořádně rozpršelo. V rychlosti jsme si vyfotili kostel a běželi se schovat do malé hospůdky, kde jsme si dali polévku a štrůdl a čekali, až déšť trochu ustane. Společně s námi tu bylo asi milion deštěm zaskočených čínských turistů.
Přístaviště jezera Königsee
Vstáváme opět v 5:50, snídáme a v sedm vyrážíme električkou ke Štrbskému plesu, abychom alespoň část trasy šli jinou cestou než včera. U Popradského plesa si dáváme druhé kolo snídaně a poté vyrážíme po modré k rozcestí nad Žabím potokom, kde se cesta rozděluje na Rysy a Koprovský štít. Oproti včerejšku je tu podstatně více lidí a bohužel většina z nich směřuje na Koprovský štít, stejně jako my. Asi po hodině cesty dorazíme k Veľkému Hincovu plesu, kde na chvilku odpočíváme. Je tu krásně. Cesta od plesa k vrcholu vede klikatě do kopce. Poslední úsek je hodně kamenitý a o něco náročnější. Na vrcholu je spousta lidí, moc dlouho se tam nezdržíme. Vracíme se stejnou cestou dolů a jdeme na zastávku električky u Popradského plesa. Električkou se necháme odvézt do Starého Smokovce a večeři si dáváme opět v Kolibě Kamzík. Chytneme poslední volný stůl, je tu narváno. Po večeři si dáme Tatranský čaj na dobrou noc a jdeme spát.
Vel’ké Hincovo pleso
Výlet do Tater plánujeme tradičně na poslední chvíli. Ve 23:05 nasedáme do nočního vlaku směr Poprad. Všechny lůžkové vozy už jsou obsazené, takže máme klasické kupéčko, ve kterém sedí tři podivíni a jeden normálně vypadající člověk. Celým vlakem se line alkoholový odér. Daří se nám usnout jen na chvilku. V 6:22 ráno přijíždíme do Popradu, jízdenka nás dohromady stála 938 Kč. Rozespalí kupujeme lístek na električku do Nového Smokovce, kde jsme si na poslední chvíli zamluvili pokoj v penzionu Gabriel. Cesta do Nového Smokovce trvá asi 20 minut. Chceme si v penzionu nechat krosny a rovnou vyrazit na výlet, protože ubytování je možné až od 15:00. Majitel nás ale ubytuje rovnou, a tak si na chvilku ještě lehneme.
Cestou ke Sliezskemu domu