Jak už název vypovídá, pořád mi není dobře a zůstáváme i další den v Manangu. Začínáme z toho být trochu nešťastní, protože místo jednoho aklimatizačního dne už tu trčíme čtvrtý den. Mám pořád teplotu a tak zůstávám v posteli a Martin s Blážou vyráží prozkoumat nedalekou jeskyni Milarepa. Milarepa byl slavný učitel, básník a jogín, který se zabýval černou magií a velkou část života strávil meditací v nejrůznějších himaláských jeskyních. Prý jedl kopřivy a jeho tělo bylo nazelenalé. My jeho jméno slyšíme poprvé, ale později zjišťujeme, že v Čechách o něm vyšlo několik knih.Trek začíná ve vesnici Bragha, přejdete řeku po lanovém mostě a pokračujete přes pole. Celá trasa je dobře značená.
Archiv pro rubriku: Nepál
Manang – výlet na Ice Lake
Ráno vstáváme v 6:00 a bohužel mi není o moc líp, takže pro dnešek zůstáváme opět v Manangu. Rýmičkou se nakazil i Martin, Bláža je tedy jediným použitelným členem naší expedice. Po snídani vyráží sám na výlet k Ice Lake – asi nejnáročnější a zároveň i nejkrásnější jednodenní výlet v okolí Manangu. Celý trek tvá 6-7 hodin a začíná ve vesnici Bragha, kde je zhruba uprostřed vesnice značená odbočka. Hned na začátku je velmi příkré stoupání, celkové převýšení je 1100 m s několika falešnými vrcholy. Cestou Bláža potkává obří stádo koz, několik jaků a koní. Divocí jakové žijí v centrální Asii, zejména pak v Nepálu, Bhútánu a Tibetu. Ti domestikovaní se chovají především pro mléko a na maso a pro převoz nákladu.
Manang (3540 m) – den druhý
Vstáváme v 6:30 a v sedm se scházíme na snídani. Dáváme si ovesnou kaši a v 8:30 vycházíme směr Yak Kharka. Je poměrně horko a sluníčko praží o sto šest. Po dvou hodinách cesty do kopce přicházíme do vesnice Tengi, kde si dáváme mátový čaj a česnečku. Po jídle pokračujeme dál, jsme ve 4000 m a mně je čím dál hůř, bolí mě hlava a v krku. Chvilku váháme, co dál. Nakonec se rozhodneme strávit ještě jednu noc v Manangu a vracíme se, nechceme riskovat výškovou nemoc.
Manang (3540 m) – den první
Vstáváme v 6:30, čeká nás aklimatizační den v Manangu. S Blážou vyrážíme do Braghy, Martin zůstává v posteli, padla na něj únava. Chceme si prohlédnout chrám na kopci, ale když se k němu vyškrábeme, zjišťujeme, že je zavřený. Prohlédneme si tedy vesničku a vracíme se zpět do Manangu. Probudíme Martina a jdeme si dát oběd.
Cesta z Lower Pisangu (3250 m) do Manangu (3540 m)
Vzdálenost: 21,5 km, 9 h
Vstáváme v 6:15 a trochu váháme, jestli zvolit kratší a jednodušší trasu přes vesnici Hongde, nebo delší a náročnější trasu přes vesničky Ghyaru a Ngawal (3660 m). Volíme delší trasu kvůli výhledům a kolem osmé vyrážíme do Upper Pisangu, odkud pokračujeme po rovině až k lanovému mostu. Za mostem začíná prudké stoupání se 400 m převýšením. Funíme do kopce, je nám horko, ale výhledy za to stojí. V Ghyaru odpočíváme na lavičce a vynoří se místní babička, u které si objednáváme mátový čaj. Babička na chvilku zmizí na louce a vrací se s natrhanou mátou.
Cesta z Chame (2650 m) do Lower Pisangu (3250 m)
Vzdálenost: 16,9 km, 9 h 50 min
Vstáváme v 6:15 a vycházíme v 7:30. Cesta vede po vrstevnici až do vesnice Bhratang a trvá asi tři hodiny. Dáváme si mátový čaj (80 Rp) a odpočíváme. Je odtud hezký výhled na skalní štít Paungda Danda, který je krásně uhlazený od ledovce. Poprvé si desinfikujeme vodu tabletkami – voda je čím dál tím dražší a nechce se nám znečišťovat prostředí tolika plastovými lahvemi. Stoupáme k vesnici Dhukur Pokhari, kde si dáváme oběd – česnečku (300 Rp) a Dal Bath (500 Rp), stačí nám jedna porce pro dva. Začíná mě trochu bolet hlava, překročili jsme 3000 výškových metrů. Potkáváme skupinku turistů, co nás tuhle tak předběhli a my jsme se jim smáli. Zjišťujeme, že jsou to Češi a že nás nejspíš slyšeli. Po chvilce si je udobříme a dostáváme od nich rady na cestu, Annapurny už jdou podruhé.
Cesta z Dharapani (1860 m) do Chame (2 650 m)
Vzdálenost: 17,7 km, 7 h 30 min
K snídani si dáváme už tradičně ovesnou kaši. Voda podražila na 130 Rp. Vycházíme v 8:30 a jdeme po silnici do Bagarchap. Potkáváme paní, která prakem odhání špačky od jabloní. Chvilku ji pozorujeme a trefuje snad každého ptáka, který letí kolem. Prý je to její práce. Hned za vesnicí odbočujeme na cestu, která stoupá lesem prudce vzůru. Přebrodíme řeku, chvílemi jdeme po schodech a celkem nastoupáme 500 výškových metrů. Potkáváme stádo koz, které nás pronásleduje, a neustále nám olizuje lýtka. Dál pak pokračujeme víceméně po rovině až do vesnice Thanchowk, kde si dáváme oběd na střeše restaurace s krásným výhledem.
Cesta z Jagatu (1250 m) do Dharapani (1860 m)
Vzdálenost: 21,2 km, 8 h 15 min
Vstáváme v 6:45 a moc se nám z postele nechce. Snídáme ovesnou kaši, projdeme si ještě jednou vesničku a v devět vyrážíme po silnici do Chamche. Chvilku odpočíváme, kupujeme vodu a pokračujeme po pěšince až do Talu. Cestou je několik prudších stoupání a schodů. Kousek před Talem nás zastaví skupinka Nepálců. Nejdřív si myslíme, že chtějí, abychom si u nich dali oběd nebo koupili vodu. Chceme pokračovat dál, ale jeden z nich říká „Stop, or you will die“. Po chvíli pochopíme, že odstřelují hromadu kamení, která zasypala cestu. Čekáme tedy s ostatními a po deseti minutách se ozve série výbuchů a kameny létají na všechny strany.
Cesta z Ngadi (800 m) do Jagatu (1250 m)
Vzdálenost: 18,7 km, 7 h 45 min
Vstáváme v 6:45 a na sedmou máme domluvenou snídani. Dáváme si ovesnou jablečnou kaši (220 Rp) a Martin zkouší vajíčka s chapati plackou (250 Rp). Balíme batohy, obouváme pohory a v osm vyrážíme. Cesta vede skrz krásná rýžová políčka, která hned fotíme. Po prvních 300 m si Bláža šlápne na tkaničku a během chvilky leží na zemi. Foťák má na krku, objektiv leží asi o metr dál a z pusy mu teče spousta krve. Zuby má naštěstí celé. Pokračujeme po cestě dvě hodiny až do vesničky Bahundanda, kde si hned v prvím baráčku kupujeme vodu (50 Rp) a čerstvé banány (20 Rp). Odpočíváme a provizorně opravujeme foťák stříbrnou izolepu, která nás už na cestách tolikrát zachránila. Je horko a vlhko.
Cesta z Káthmándú do Ngadi
Vstáváme v 6:30, zabalíme batohy a jdeme na snídani, která by měla být podle Bookingu v ceně ubytování. Máme omeletu se zeleninou a černý čaj a dohromady platíme 600 Rp. Papíru z Bookingu totiž nikdo nerozumí. Po snídani vyrážíme pěšky na Ministerstvo turismu (Nepal Tourism Board Office). Chceme tam být co nejdříve, prý bývají velké fronty. Bereme to menší oklikou, abychom si alespoň trochu prohlédli Káthmándú. Následky zemetřesení tu nejsou téměř znát, potkáváme jen dvě rozpadlé budovy. Na ministerstvu jsme v 8:50, není tu nikdo a permity vydávají až od desíti. Mezitím alespoň vyvplňujeme nezbytné formuláře. Za permit do národního parku platíme 2000 Rp/os, za trekking permit 2124 Rp/os. Ke každému permitu přikládáme jednu pasovou fotku.