Loučíme se sloníky a jeepem se necháme popovézt na autobusové nádraží v Sauraze. Cesta autobusem do Káthmándú trvá asi 6 hodin. Ubytujeme se v hotelu Horizon u Rameshe – průvodce brazilské expedice, se kterým jsme se seznámili na treku. Hotel se nachází v Thamelu, což je nejvíce turistická část Káthmándú. V hotelu je ale příjemný klid. Jdeme si projít okolní uličky. Dáváme si Tongbu, tradiční nepálský nápoj. Je to zkvašené proso, které se zalévá horkou vodou a pije se brčkem z dřevěného půllitru. Čím déle ho necháte louhovat, tím je silnější. Podává se s konvičkou s horkou vodou, která vystačí na několik nálevů. Po pátém nálevu je čas jít spát 🙂
Archiv pro rubriku: Nepál
NP Chitwan – den druhý
Vstáváme v šest ráno, dáváme si snídani a v sedm máme sraz s průvodci v našem kempu. Jeepem se popovezeme asi 5 km k řece, kde se nalodíme na kánoi a plujeme proti proudu řeky Rapti. Opět vydatně prší. Tentokrát na břehu vidíme několik krokodýlů a gaviálů a spoustu ptáků. Kvůli dešti toho však moc nenafotíme. Asi po půl hodině plavby vystoupíme na pevninu a čeká nás menší trek lesem. Déšť ustává. Celkově je les mnohem zajímavější a hezčí než včera. Je tu ale spousta pijavic, každou chvíli ze sebe nějakou strháváme. Brodíme pár mokřadů a vidíme několik nosorožčích stop.
NP Chitwan – den první
V 6:30 se scházíme na snídani v kempu a hned po snídani vyrážíme k řece, kde máme sraz s průvodci. Potkáváme dalších třicet turistů, co tu čekají na kánoi. Začíná trochu pršet. Nalodíme se s dalšími deseti turisty na loď a plujeme po proudu asi 3,5 km. Plavba trvá půl hodiny, celou dobu prší. Nic zajímavého z lodě nevidíme, jen pár ptáků. Na břehu dostaneme bezpečnostní kázání, jak se chovat v případě že potkáme nosorožce. Nosorožec patří mezi nejnebezpečnější zvířata v Nepálu, obzvlášť když narazíte na matku s mláďaty. Pokud nějakého potkáme, máme utíkat cik cak nebo vylézt na nejbližší strom. Jeden z průvodců poběží s námi a druhý (mladší) slouží jako návnada. Za poslední tři roky tu prý umřelo pět průvodců. Za celou cestu však potkáváme maximálně srnky a několik pijavic. Cesta vede kousek lesem a pak se stočí na prašnou silnici, která podle mapy vede přímo do Saurahy. Celkově jsme z výletu trošku zklamaní.
Přesun z Pokhary do Saurahy, NP Chitwan
Vstáváme už v 6:00 a balíme. Loučíme se s výhledem na Annapurnu I. V 7:30 musíme být na autobusáku, který je asi 20 minut pešky od hotelu. Na místě je spousta nahaněčů, kupujeme si lístek v boudičce a dáváme si čaj a čokoládovou buchtu k snídani. Autobus vyjíždí překvapivě včas a cesta do Saurahy trvá i se dvěma zastávkami šest hodin.
Odpočinkový den v Pokhaře
V 7:30 se jdeme projít do města na snídani. Dnes nás čeká odpočinkový den v Pokhaře, v druhém největším městě Nepálu. Po snídani vyrážíme pěšky na vodopády Devis falls. Cesta vede předměstím Pokhary mezi domečky a rýžovými políčky. Potkáváme dvě malé holčičky, které umí skvěle anglicky a dovedou nás k bráně menšího parčíku kolem vodopádů. Platíme 30 Rp za vstup. O vodopádech se dočítáme, že jsou pojmenovány podle švýcarského turisty, který v roce 1961 spadl do vody a strhl s sebou svoji přítelkyni a jejich těla našli po třech dnech v řece Phusre. Samotný vodopád nás moc nezaujme – okolí vodopádu je vykácené a obehnané zábradlím. Přesouváme se k nedaleké jeskyni. Omylem zvolíme špatnou cestu a vyhýbáme se placení vstupného. V jeskyni je vlkho a každou chvíli na nás kape voda. Nejzajímavější je asi menší tunel, kde sedí stará paní a hlídá posvátnou dřevěnou krávu. Na konci jeskyně je menší chrám, kam se smí jen bez bot a za ním je spousta odpadků. Celkově tu není nic moc k vidění a jsme docela zklamaní.
Cesta z Muktinathu do Jomsonu
Konečně jsme se trochu vyspali a ještě k tomu máme krásný výhled na okolní hory, vykukuje na nás Dhaulagiri. Snídáme vajíčka a zjišťujeme, kdy jede autobus do Jomsonu. Rozhodli jsme se vynechat část treku, která vede po prašné silnici a raději zbylé dny využít pro návštěvu národního parku Chitwan. Na zastávce kupujeme lístek za 790 Rp a čekáme asi půl hodiny než autobus vyjede. V půl desáté vyjíždíme.
Cesta z High Campu (4880 m) do Muktinathu (3800 m)
Vzdálenost: 12 km, 6 h k sedlu Thorung La, 6 h sestup do Muktinathu
Celou noc nespíme. Já kvůli kašli, Blážu poprvé pobolívá hlava. Z postele se vyhrabeme už před šestou. Obloha je nádherně vymetená, konečně vidíme hory kolem nás. Vylezeme na kopec na vyhlídku, která je asi 50 m nad kempem. Poprvé vidíme i Annapurnu I, naši první osmitisícovku.
Cesta z Thorung Pedi (4540 m) do High Campu (4880 m)
Vzdálenost: 1 km, 1 h 45 min
U snídaně se scházíme po osmé. Jsme pěkně vymrzlí a já nevyspalá, protože jsem celou noc prokašlala. Nahřívám se u kamínek a prolévám se čajem. K snídani si dáváme skořicové šneky, které si tu sami pečou (250 Rp). Po všech těch ovesných kaších a vajíčkách na milion způsobů je to příjemná změna. Po snídani začíná pršet, mezitím si balíme batohy. Déšť neustává a tak si dáváme ještě další čaj. Nikam nespěcháme, High Camp je odsuď jen kilometr (avšak o 400 m výš). Někteří turisté vyrážejí na sedlo Thorung La už z Thorung Pedi, protože nechtějí trávit noc v High Campu. My nechceme riskovat tak velké převýšení, navíc je zataženo a z přechodu sedla bychom zřejmě vůbec nic neměli.
Cesta z Yak Kharky (4020 m) do Thorung Pedi (4540 m)
Vzdálenost: 6 km, 3 h
V sedm ráno se scházíme na snídani. Místo ovesné kaše, kterou už nemůžeme ani vidět, si dávám vajíčka s toastem. Martin zkouší sýrový sendvič a Bláža si dává čokoládovou palačinku. Ta je ale celá připečená, takže si chudák moc nepochutná. Vyrážíme do Letdaru, který je pouhý kilometr od Thorung Pedi. Obloha je zamračená a v Letdaru začíná pršet. Zapadneme do nejbližší lodge a dáváme si čaj. Z okna vidíme naše české kamarády, co spali v Letdaru. Na rozdíl od nás šli třídenní trek na Tilicho Lake, takže se nám podařilo je dohnat. Češi nasazují pláštěnky a v dešti vyráží směr Thorung Pedi.
Cesta z Manangu (3540 m) do Yak Kharky (4020 m)
Vzdálenost: 10 km, 5 h
Budíme se ještě před šestou, z okna jsou vidět nádherně nasvícené hory. Bláža vybíhá s foťákem ven. V sedm si dáváme snídani, ovesná kaše už nám leze trochu krkem, tentokrát ji ani nedojíme. V 8:30 vycházíme. Je mi trochu líp, loučíme se s Manangem a doufáme, že jsme tu pro dnešní den naposledy. I když je to moc hezká vesnice, přeci jen pět nocí bylo víc než dost. Trochu smutně míjíme odbočku na Tilicho Lake – nejkrásnější část treku, kterou bohužel musíme vynechat. Nezvládli bychom ji jak časově, tak nejspíš i fyzicky, pořád dobírám antibiotika, k tomu mám rýmu a kašel.