Archiv autora: Kata

Podzim v Tatrách – část první

Napsat komentář

Výlet do Tater plánujeme tradičně na poslední chvíli. Ve 23:05 nasedáme do nočního vlaku směr Poprad. Všechny lůžkové vozy už jsou obsazené, takže máme klasické kupéčko, ve kterém sedí tři podivíni a jeden normálně vypadající člověk. Celým vlakem se line alkoholový odér. Daří se nám usnout jen na chvilku. V 6:22 ráno přijíždíme do Popradu, jízdenka nás dohromady stála 938 Kč. Rozespalí kupujeme lístek na električku do Nového Smokovce, kde jsme si na poslední chvíli zamluvili pokoj v penzionu Gabriel. Cesta do Nového Smokovce trvá asi 20 minut. Chceme si v penzionu nechat krosny a rovnou vyrazit na výlet, protože ubytování je možné až od 15:00. Majitel nás ale ubytuje rovnou, a tak si na chvilku ještě lehneme.

Cestou ke Sliezskemu domu

Cestou ke Sliezskemu domu

Celý příspěvek →

Makassar

7 komentáře

Dnes nás čeká poslední den v Makassaru a zároveň i poslední den na Sulawesi. Večer odlétáme do Jakarty a poté rovnou do Dubaje. Hned po snídani vyrážíme pěšky do přístavu Pelabuhan Paotere, který se nachází asi 4 km od centra. Měl by se zde nacházet velký rybí trh s tou správnou rybářskou atmosférou. Žádný velký trh ale nevidíme, možná jsme tu ve špatný den nebo ve špatnou hodinu. Celkově nás přístav nijak zvlášť nezaujme. Zpátky do centra bychom se rádi svezli rikšou, je horko a velká část cesty vede po rušné silnici. Nikomu se s námi do centra ale moc nechce. Pronásleduje nás jen chlapík s cyklorikšou, nedaří se nám však usmlouvat cenu. Asi po pěti minutách na naši cenu kývne a nasedáme k němu. Chlapík cestou málem vypustí duši, nakonec mu dáváme původní částku. Pořád funí, ale usmívá se.

Celý příspěvek →

Cesta z Biry do Makassaru, hlavního města Sulawesi

3 komentáře

Včera jsme se při placení opět pohádali s majitelkou hotelu, protože si naúčtovala první snídani, kterou jsme nedostali. S dnešní snídaní raději už ani nepočítáme. Je šest ráno a vyrážíme do přístavu hledat autobus, který by měl jet v 7:00 do Makassaru. Autobus stojí dole v přístavu v místě, kde kotví trajekty. Všechna místa jsou bohužel už zarezervovaná a autobus vyjíždí až v 11:00. Vracíme se tedy k hlavní silnici a doufáme, že si stopneme nějaký Kijang. Bohužel projíždějí jen auta, která míří na trh do vedlejší vesnice. Jediné auto, které u nás zastaví, je majitelka hotelu, která nám přiveze snídani. O hodinu později, než jsme ji měli objednanou. Dost nás ale překvapí, že nám ji dovezla až sem.

Sedíme u silnice, jíme čokoládové palačinky a přemýšlíme, jak se odsud dostaneme. Vracíme se do Biry a hledáme auto v centru města. Všechna místa jsou ale beznadějně zarezervovaná. Je neděle, končí svátek a všichni se vracejí do Makassaru. Asi vypadáme hodně nešťastně, protože se nás ujme nějaký pán a nabízí nám odvoz do vedlejší vesnice, odkud prý jede Pete Pete (místní verze mikroletu) do Bulukumby. Sice vůbec nevíme, kam jedeme, ale souhlasíme a nasedáme do auta. Ve vesnici mu nabízíme peníze za odvoz, ale nic od nás nechce, prý máme dneska štěstí. Pán nám ještě stihne stopnout Pete Pete, kde spolu s námi jede asi sto plynových lahví. Za cestu do Bulukumby platíme 10 000 Rp/os. V Bulukumně se nám opravdu podaří sehnat prázdný Kijang. Ten má bohužel poruchu a v 11 lidech čekáme uvnitř auta hodinu a půl, než řidič auto opraví. Je hrozné horko. Do Makassaru přijíždíme po třetí hodině totálně zničení. Výlet do Biry, především jeho načasování, se nám opravdu moc nepovedl.

Makassar

Makassar

Celý příspěvek →

Výlet na motorce v okolí Biry

Napsat komentář

Je skoro devět ráno a dostáváme snídani domluvenou na osmou. Třetí den už nám to ani nepřijde divné. Po snídani vyrážíme do města a půjčujeme si motroku za 70 000 Rp „without juice“. Hned za Birou si kupujeme PET lahev benzínu za 8000 Rp. Chlapík vytáhne trychtýř a „natankuje“. Jedeme na pláž Lemo Lemo (cca 10 km po hlavní silnici směrem od Biry a dalších 7 km od ukazatele). Cestou míjíme jednu opici a kolem pláže je spousta krásně barevných motýlů. Pláž je prázdná, míjíme jen jednu skupinku místních a musíme se s nimi povinně vyfotit. Narozdíl od Biry je tu krásný klid. Vydržíme tu celé dopoledne.

Pláž Lemo Lemo

Pláž Lemo Lemo a místní hairstyle

Celý příspěvek →

Potápění v Biře

Napsat komentář

Včera jsme se snažili domluvit snídani už na sedmou hodinu, ale paní byla dost neochotná a podařilo se nám usmlouvat snídani až na půl osmou. V půl osmé snídaně však stále nikde, v 8:10 nám dochází trpělivost a vyrážíme do Bira Divers bez snídaně. Kupujeme si vodu a sušenky a jdeme na pláž. Loď kotví asi 100 m od pláže, sundaváme si boty a brodíme se k lodi. Bláža má zaplacené celkem dva ponory, mezi nimi by měla být přestávka na oběd a šnorchlování. Potapeči nejsou moc sdílní, hodně se nám straní a celkově na lodi chybí taková ta pohodová atmosféra. Bláža si ponor ale chválí, vidí pár žraloků včetně vzácného Tresher shark.

Potápění s Bira Divers

Potápění s Bira Divers

Celý příspěvek →

Cesta z Makassaru do Biry

Napsat komentář

Budí nás hluk a světlo a chvilku nechápeme, co se děje. Je pět ráno a přijeli jsme do Makassaru. Jsme rozespalí a zmrzlí, klimatizace běžela celou noc naplno. Ještě v polospánku si domlouváme taxík za 30 000 Rp na autobusový terminál Mallengkeri, odkud by mělo odjíždět auto do Biry. Na nádraží se na nás okamžitě nalepí dva chlapíci a snaží se nám namluvit, že dneska do Biry jede jen jedno auto za 100 000 Rp/os. Přijde nám to jako celkem rozumná cena, ale chvilku vyčkáváme, jestli nepořídíme levněji. Sedíme na obrubníku a kolem nás běhají potkani. Chlapíci jsou vytrvalí, ale nakonec Bláža usmlouvá jiné auto za 80 000 Rp/os. V autě nás sedí 11 a cesta vůbec neubíhá. Okénka jsou otevřená dokořán a nejdou zavřít. Fouká na nás, dusíme se prachem a je nám horko. Cesta trvá něco málo přes pět hodin.

Celý příspěvek →

Cesta do Makassaru, hlavního města Sulawesi

Napsat komentář

Autobus do Makassaru nám jede až v devět večer a na dnešek v podstatě nemáme žádný konkrétní plán. Všechna zajímavá místa v okolí jsme stihli během dvou dnů. Přes telefon se snažíme koupit letenky z Makassaru do Jakarty, opět přes společnost Lion Air a Tiket.com. V Lonely se snažíme najít internetovou kavárnu, kde bychom si letenky mohli vytisknout. Je to taková malá místnost a spíš než kavárna je to počítačová herna pro malé děti. Všemu velí asi desetiletá holka. Za tisk letenek platíme 6000 Rp. Vracíme se do hotelu a hrajeme karty. Přidává se k nám Jeff s Pildou a kolem šesté vyrážíme na poslední společnou večeři. Jeff s Pildou v Rantepau zůstávají a poprvé od Togianských ostrovů se naše cesty rozdělí. Dáváme si nudle a kalamáry, předáváme si kontakty a slibujeme si, že se nevidíme naposledy. U hotelu se loučíme a jdeme k hlavní silnici vyhlížet náš autobus, za který jsme včera zaplatili 300 000 Rp.

Autobus nikde a tak se dáváme do řeči s paní Magdalenou, prodavačkou ze stánku u silnice. Je moc milá a umí perfektně anglicky. Vypráví nám o křesťanství a islámu na Sulawesi. Začínáme být trochu nervózní, ale po chvíli autobus opravdu přijíždí. Autobus má pouze 25 sedaček s opěrkami na nohy a sedačky jsou opravdu moc pohodlné. Jen klimatizace běží naplno a uvnitř je asi 16 stupňů. Do Makassaru bychom měli dorazit brzy ráno a rádi bychom se ještě ten samý den přesunuli do Biry – klidného přímořského městečka na východ od Makassaru.

 

Výlet na motorce po okolí Rantepaa

Napsat komentář

Vstáváme kolem sedmé a v hotelu si půjčujeme motorku za 70 000 Rp. Bohužel nevíme, jestli je benzín v ceně nebo ne, protože nám každý tvrdí něco jiného a vše se píše na účet pokoje. Vydáváme se do městečka Londa, kde se nachází pohřebiště s jeskyní. Platíme 40 000 Rp za vstup za oba a odmítáme petrolejovou lampičku za dalších 30 000 Rp. Svítíme si telefonem, navíc nám na cestu svítí ostatní turisté. Jeskyně je poměrně veliká, plná kostí, rakví a odpadků. V jednom průvodci jsme se dočetli, že na Sulawesi se jezdí za funebrální nekroturistikou. Tenhle výraz náš pobyt v Tana Toraje perfektně vystihuje.

Funebrální nekroturistika v Lempu

Funebrální nekroturistika v Londě

Celý příspěvek →

Rantepao, Tana Toraja

5 komentáře

Kolem šesté nás vzbudí zvony kostela, který je hned vedle hotelu Pison. K tomu se přidají kohouti a chrochtající prasata. Nedaří se nám znovu usnout a tak jdeme rovnou na snídani. Snídaně bohužel není v ceně hotelu, dáváme si čokoládové palačinky a platíme 20 000 Rp za jednu.

Po snídani vyrážíme s Jeffem a Pildou bemem na vyhlášené místní tržiště Pasar Bolu. Všude je spousta aut, motorek a lidí, téměř každý si tu nese v tašce kohouta. Přes zeleninu, ovoce a ryby se dostáváme až na buvolí trh. Tana Toraja je oblast proslulá svými pohřebními rituály. Díky příchodu Holanďanů na začátku 20. století se původní animistická víra mísí s křesťanstvím. Pohřební rituály v oblasti Toraji zůstaly dodnes zachovány. Během několikadenního rituálu (obvykle pět dnů) obětují pozůstalí minimálně 12 buvolů a duše zemřelého se tak dostane do nebe. Zbylé dny se tančí, jí a oslavuje. Rituál je zakončen uložením těla do skalní hrobky. Celý pohřeb je finančně velmi náročný. Někteří pozůstalí na pohřeb prý šetří i pět let a mezitím mají zemřelého doma, samozřejmě speciálně ošetřeného.

Buvolí trh Pasar Bolu v Rantepau

Buvolí trh Pasar Bolu v Rantepau

Celý příspěvek →

Cesta do Rantepaa, Tana Toraja

Napsat komentář

Dnes máme v plánu přesunout se do Rantepaa, hlavního města oblasti Tana Toraja, která je vyhlášená svoji pohřební kulturou a domky s typickou střechou připomínající loď nebo buvolí rohy. Podle legendy připluli první obyvatelé Toraji na lodích, a protože neměli kde bydlet, sloužili jim jejich plavidla jako dočasný příbytek.

Včera se nám povedlo domluvit auto, opět společně s Jeffem, Pildou a Holanďankou. Cenu jsme usmlouvali na 200 000 Rp/os. Platili jsme zálohu předem a tak se modlíme, aby auto opravdu dorazilo. Snídani máme domluvenou na půl šestou a v šest auto skutečně přijíždí a vyrážíme na cestu směr Rantepao.

Na cestě do Rantepaa s Jeffem a Pildou

Na cestě do Rantepaa s Jeffem a Pildou

Celý příspěvek →