Druhou zastávkou naší třítýdenní cesty po Evropě bylo městečko Arco u Lago di Garda. Původně jsme měli v plánu strávit tři dny v Dolomitech ve městě Madonna di Campiglio, předpověď však hlásila přívalové deště a tak jsme se nakonec rozhodli Dolomity úplně vynechat a přesunout se rovnou do Arca, kde mělo být počasí o něco příznivější a mělo pršet jen odpoledne a v noci. Pro jistotu jsme si našli ubytování přes booking v hotelu Albergo Aurora, nechtěli jsme riskovat spaní ve stanu v silném dešti. Za průjezd přes Brenner na hranicích Rakouska a Itálie jsme zaplatili 12.10 €.
Odpoledne jsme se autem vydali do městečka Riva del Garda, které leží asi pět kilometrů od Arca a je přímo u jezera. Zaparkovali jsme na parkovišti v ulici Via Monte Brione, kde je parkování zdarma (na 100 m vzdáleném parkovišti u přístavu se platí 2€ na hodinu). Prošli jsme se podél jezera, dali si první italskou zmrzlinu a přesunuli se pěšky do centra hledat něco k snědku. Vybrali jsme pizzerii Leon d’Oro, kde jsem objevila svoji novou vášeň pro pizzu Bufalina, na které jsou jen rajčata, bůvolí mozzarella a bazalka a je naprosto výborná. Bohužel počasí nám moc nepřálo a na večerní koupání v jezeře to nebylo.
Další den jsme se po snídani vydali pěšky na hrad Castello di Arco, který je dominantou města a byl postaven v 7. Století. Přístupovou cestu lemují olivové háje a nabízí se zde spousta krásných výhledů na Arco a jezero Lago di Garda. Za vstup jsme zaplatili 3.5 € na osobu. Prohlídka hradu i s cestou nám zabrala asi dvě hodiny. Vrátili jsme se k hotelu a autem se opět přesunuli do města Riva del Garda. Zaparkovali jsme na stejném místě jako včera a vydali se na kopec Monte Brione, odkud byly hezké výhledy na jezero a zároveň i na blížící se bouřku. Jen co jsme došli zpátky k autu, přihnaly se kroupy. Vrátili jsme se na hotel a celé odpoledne jsme strávili plánováním další cesty. Na večeři jsme si došli do hotelové restaurace, kde jsem si dala opět Bufalinu 🙂 Celý večer a celou noc propršelo a byli jsme celkem rádi, že jsme si připlatili za střechu nad hlavou – náš stan by nejspíš kroupy a vytrvalý déšť nevydržel.
Ráno jsme se sbalili a pokračovali jsme do Verony. Rozhodli jsme se vynechat dálnici a vzít to delší cestou podél jezera s tím, že si chceme užít výhledy na jezero. Ty jsme si užili dostatečně, protože jsme mezi městečky popojížděli krokem – cesta byla samý semafor a jeden kruhový objezd za druhým. Místo původních dvou hodin jsme jeli asi tři a půl hodiny. Ve Veroně jsme zaparkovali poblíž centra na parkovišti Tribunale (5 € za pět hodin parkování) a pěšky se vydali do centra (cca 10 minut chůze). V centru jsme strávili skoro čtyři hodiny a obešli jsme všechny nejznámější památky. Romantiku nám bohužel trochu kazily davy Číňanů a dalších turistů, což se dalo v hlavní sezoně očekávat. Brzy ráno bez turistů tu musí být krásně. Oběd jsme si dali v restauraci kousek od Areny a byla to zatím nejmenší a zároveň nejdražší pizza kterou jsme měli a ještě jsme platili 2 € za rozpůlení – zřejmě příplatek za krásný výhled 🙂 Z Verony jsme pokračovali dál na jih do městečka Levanto – vstupní brány k vesničkám Cinque Terre. Ale o tom zase příště.
Ahoj Kači, skvělá dokumentace! Jednou se do těchto míst chci určitě taky vypravit 🙂