Vstáváme v 7:30, což je asi nejpozději za celý náš pobyt. Snídáme v krásné jídelně s výhledem na město. Dostáváme výborný papájový fresh juice a rozpečený croissant, který rozpékali zřejmě moc dlouho a je zpoloviny spálený. Hned po snídani vyrážíme do muzea archeologie, které je kousek od hotelu. Jsou to dvě malé místnosti, kde kromě naučných tabulí skoro nic jiného není. Před muzeem stojí taxi – starý Citroen CV2  a jeho sympatický řidič Lála. Domlouváme s ním odvoz na známé tržiště La Digue za 35 000 Ar.  Tržiště je obrovské a plné nejrůznějších suvenýrů. Postupně obejdeme všechny stánky. Mají tu opravdu všechno – přes drahé kameny, po krokodýlí tlapy. Kupujeme magnety a vanilku, kterou mají téměř v každém stánku. Akorát je dost pochybně balená a vůbec nevíme, kolik by vlastně měla stát. Usmlouváme čtyři balíčky za 70 000 Ar.

Jízda starým citrónem a závodík Lála

Tržiště se suvenýry La Digue

Krokodýlí tlapky a zřejmě miska na oříšky?

Vracíme se na hotel a vyrážíme pěšky ke královskému paláci Rova. Cestou se stavujeme na oběd ve francouzské restauraci Le Petit Verdot. Pokračujeme do kopce směrem k paláci, je odtud krásný výhled na město. Zjišťujeme, že vstupné stojí 10 000 Ar za osobu a dalších 20 000 Ar chtějí za průvodce. Průvodce je pro turisty samozřejmě povinný. Začínám být naštvaná a dovnitř se mi moc nechce. Chvilku čekáme, jestli se neobjeví další turisté, s kterými bychom mohli vytvořit skupinu. Průvodce se nám ani trochu nelíbí, má rudé oči a chová se dost divně. Po deseti minutách k nám přichází jiný chlapík s neodolatelnou nabídkou, že nás dovnitř pustí bez průvodce, když mu dáme 25 000 Ar. Podplatí paní na pokladně a následně i paní, co kontroluje lístky. Jsme uvnitř 🙂

Královský palác Rova a vydřidušské vstupné

Kolem paláce nic moc zajímavého není, v podstatě je všechno vidět zvenčí. Vstup do paláce je zakázaný. Koukáme na vyhlídku a objeví se u nás starší pán s nabídkou, že nás tajně vezme dovnitř paláce. Přidá se k nám nějaká místní slečna a tak souhlasíme. Chlapík nás provede celým palácem a za prohlídku mu dáváme aspoň 2 000 Ar. Porušili jsme tu snad všechny možná pravidla a tak radši rychle mizíme pryč, než nás zavřou. Pěšky se vracíme na hotel a jdeme znovu zkusit restauraci Chez Sucett. Tentokrát mají otevřeno. Jako předkrm dostáváme zdarma bagetky a k tomu šest různých omáček. Nejvíc nám chutná omáčka z burských oříšků a rajčat. Je tu hrozně milá obsluha a jídlo je výborné. Spokojení jdeme spát.

Opravdový palác Rova