Budík máme na 6:15. V 6:55 nás má vyzvednout řidič. Sbalíme si věci na trek do malých baťůžků a chvíli váháme, jestli výlet do NP Andringitra kvůli Blážově zdravotnímu stavu neodložit. Moc jsme se nevyspali. V 7:00 jsme před hotelem a nikde nikdo. V 7:15 začínáme být nervózní, jestli chlapík nesbalil našich sedm set tisíc a my už je nikdy neuvidíme. V 7:30 řidič přijíždí. Krosny necháváme v kanceláři JB Trekers a tajně doufáme, že se s nimi ještě někdy shledáme. Popojíždíme městečkem a řešíme problém s kolem. V 8:30 se konečně najde někdo, kdo nám kolo dohustí a můžeme vyrazit. Cesta je šílená, hlinitá a plná děr, zato s nádhernými výhledy. Vzdálenost 40 km jedeme dvě a půl hodiny. Cestou míjíme pár krásných hliněných vesniček. Blážovi začíná být hůr a hůř.

Cesta do NP Andringitra

Naše auto cestou do NP Andringitra

V kanceláři národního parku Andringitra vyřizujeme permity a obdržíme dalšího povinného průvodce, dva nosiče a jednoho kuchaře. Naše malá expedice má tedy sedm členů včetně nás dvou. Je 12:00 a konečně vyrážíme pěšky. Po dvou kilometrech děláme první zastávku v dřevěném přístřešku, kde dostaneme bagetu a banány a chvilku odpočíváme. Bláža si měří teplotu a má horečku. Radíme se, jestli to máme raději otočit nebo pokračovat v cestě. Průvodce moc nechápe, co se děje. Dohodneme se, že dojdeme k prvnímu kempu a dál uvidíme. Průvodce se tváří zmateně. Cesta je celkem v pohodě, ale hůř se nám dýchá, je hodně vlhko. Míjíme první kemp, kde zatím nosiči už rozdělali náš stan a k jejich velké radosti pokračujeme do kempu druhého. Potkáváme prvního chameleona a odpočíváme u krásného jezírka. Zjišťujeme, že nosiči na klacku nesou uvázanou živou slepici. Začínám se děsit, že se jedná o naši budoucí večeři.

Nosiči a chudák slepice – naše budoucí večeře

Mini chameleon

NP Andringitra

Ve čtyři hodiny dorazíme do druhého kempu, kde jsou dvě kamenné boudičky se slaměnou střechou. Nosiči nám postaví stan, kam se na chvilku odebereme odpočívat. Stan je pro jednu osobu – vidíme to v noci na velkou romantiku. Bláža na hodinu usne a pak se jdeme podívat do boudičky, kde kuchař na malém ohýnku cosi vaří. Dostáváme zeleninovou polévku z cukety, brambor a mrkve a k tomu bagetu. Polévka je moc dobrá. To však ještě netušíme, že následuje další chod – zebu maso s rýží. S omluvou odmítáme, že jsme plní a že maso raději po včerejší noci nebudeme riskovat a všichni na nás nechápavě zírají. Připadáme si dost hloupě. Později se dozvídáme, že zebu maso je pro místní poměrně vzácnost a že ho jedí většinou jen na Vánoce. Prostě trapas. Kolem osmé jdeme spát. Jsou nádherně vidět hvězdy. Je nám ale moc velká zima na jejich focení. Bláža usíná. Já se klepu zimou.

Naše spaní

V téhle boudičce spali průvodci a nosiči