Vstáváme v 6:40, v sedm odjíždíme do Bekopaky, což je vstupní brána do národního parku Tsingy. Cesta je snad ještě větší tankodrom než včera. Snažíme se domluvit setkání s kamarády z Čech, kteří se právě vracejí z Tsingy do Morondavy po stejné cestě. Jejich řidič se jmenuje Lowa, ptáme se, jestli ho náš řidič zná. Ten nám ale vůbec nerozumí a myslí si, že chceme zajistit průvodce. Snažíme se mu to vysvětlit asi třikrát, ale marně. Pak to vzdáváme, na jediné cestě se přeci nemůžeme minout.

Přívoz a naše auto (první zprava)

Po dvou hodinách přijíždímě k řece a platíme 40 000 Ar za přívoz. Celá plavba i s naloděním trvá hodinu. V Belo-sur-Tsiribihina se našemu řidiči rozsvítí a zjišťujeme, že s Lowou v Morondavě bydlí. Pět minut na to křičí „Lowa, Lowa“ a mává na protijedoucí auto a my se s Tomášem a Marťou opravdu potkáváme. Těsně před Bekopakou znovu překonáváme řeku, tentokrát plavba trvá asi 20 minut a platíme 5000 Ar.

Na přívozu

Druhý přívoz těsně před Bekopakou

V Bekopace jdeme rovnou do kanceláře národního parku. Za vstup do parku platíme každý 55 000 Ar, za průvodce 135 000 Ar a k tomu každý 15 000 Ar za pirohu. Dohromady je to 520 000 Ar za dva dny, což nám přijde opravdu hodně v porovnání s NP Andringitra, kde jsme za čtyřdenní trek s nosiči a jídlem platili 770 000 Ar. Usmlouvat se nedá vůbec nic, průvodce i správce parku se tváří dost kysele. Jeli jsme sem takovou dálku, tak nám nezbývá než zaplatit. Řidič nás odveze do hotelu Tanankoay, kde platíme 25 000 Ar za hezký slaměný bungalov. Bungalovy se nachází v krásné botanické zahradě, kde visí několik houpacích sítí. K obědu si dáváme těstoviny a ve vesničce si kupujeme banány a sušenky na zítřejší výlet. Večeře tu mají formou meníčka, na výběr je ze dvou variant, jedna z nich je vegetariánská. První večer zkoušíme kachnu, dýňovou kaši a jako dezert flambovaný banán. Hrajeme karty a jdeme spát.