Budík máme na 5:15, abychom si stihli sbalit ještě před snídaní, která je v 5:30. Je ještě tma. Snídáme klasicky bagetu s medem. Já si dávám po včerejší problité noci jen čaj. Chvilku po šesté vyrážíme, je ještě šero. Jdeme asi dvě a půl hodiny klikatou cestou skrz krásné údolí. Ze začátku se jde přijemně, ale když vyleze sluníčko, začíná být opět horko. Dojdeme do malé vesničky, kde čekáme na taxi-brousse. Děti mají volno, stále se slaví den nezávisloti. Hrají na náměstí fotbal s proutěným míčem. Čekáme asi hodinu a pak se naskládáme do taxi-brousse, kde nás na sedačce pro tři sedí pět.

NP Andringitra

Fotbal s proutěným míčem na náměstí

Začínáme být trochu nervózní, protože náš průvodce někam zmizel. Taxi-brousse nás má dovézt k hlavní silnici RN7, kde nás má nabrat jiný taxi-brousse s našimi batohy z Ambalavaa. Vyjíždíme a průvodce stále nikde. Po chvilce stavíme, je potřeba dohustit kolo klasickou pumpičkou. Uleví se nám, protože průvodce se celou dobu vezl na střeše. Jedeme asi hodinu směrem k odbočce k NP Andringitra. Tou dobou už by měl vyrážet taxi-brousse z Ambalavaa. Má však zpoždení, takže na něj čekáme dvě a půl hodiny. Sedíme na pytli s matrací ve stínu u malého stánku a pozorujeme život kolem silnice. Za tu dobu tu projde asi dvě stě lidí, co putují z vesnice do vesnice. Projede i čytřkolka s turistou, co vyskočí z auta s obřím objektivem, nafotí si zebu povoz ze všech stran a pokračuje vesele dál.

Silnice RN7

Čekání na taxi-brousse u RN7

Konečně přijíždí náš taxi-brousse a na střeše veze naše batohy. Ohromně se nám uleví. Odměnou za čekání jsou nám luxusní místa vepředu, kde si natáhneme nohy a výjimečně se na nás  nikdo nelepí. Cesta do Ihosy, kde máme přesednout na další taxi-brousse do Ranohiry, trvá dvě a půl hodiny. V Ihosy se nás ujme chlapík, vede nás kamsi do postrannách uliček a nevypadá ani trochu důveryhodně. Po chvíli z něj vypadne, že dnes do Ranohiry už nic nejede a vede nás zpátky k hlavní silnici, kde si prý máme zkusit stoupnout projíždějící taxi-brousse. Bláža obchází místní lidi a hledá někoho, kdo by uměl aspoň trochu anglicky a já zatím hlídám batohy u silnice. Létá kolem mě hejno much. Zdá se, že dneska opravdu už nic nepojede a tak se vydáváme s jiným chlapíkem hledat hotel. Chlapík nám vrací našich 15 000 Ar, co jsme platili jako zálohu za taxi-brousse. Nemáme nejmenší tušení, kde k nim přišel, ale jsme samozřejmě rádi. Za pokoj platíme 31 000 Ar. Teče teplá voda, tak si po několika dnech dáváme pořádnou sprchu a Bláža si k večeři objednává nudle. Já si dám jen kolu a hrajeme kanastu. Jsme trochu nešťastní. Doufali jsme, že se zvládneme dostat do Ranohiry ještě dnes. V osm jdeme spát.

Taxi-brousse

Zebu povoz