Archiv pro měsíc: Únor 2017

Národní park Jozani

Probouzím se v půl sedmé ráno. Bláža ještě spí. Beru si ručník a plavky a jdu se vykoupat do moře, které je o dost studenější než včera odpoledne. Během mého osychání na ručníku ke mně přijde malý černoušek. „Jambo.“ Odpovídám: „Jambo.“ Víc si nerozumíme. Chvilku něco povídá a pak už do mě jen šťouchá klacíkem. Po pěti minutách zjistí, že se mnou nic nebude – ani peníze, ani zábava, a tak se zvedá a odchází. Během našeho krátkého pobytu na Zanzibaru jsme pochytili základy svahilštiny:

„Jambo.“ – Ahoj.
„Mambo?“ – Jak se máš?
„Bomba!“ – Mám se fajn.

Přesouvám se z pláže zpátky za spícím Blážou do bungalovu, budím ho a jdeme na snídani. Máme asi ty nejhorší míchaná vajíčka a k tomu oschlé toasty. Zachraňuje to jen nádherný výhled na moře a pár kousků čerstvého ovoce. Je 10:00, moře se začíná vzdalovat a my vyrážíme k hlavní silnici čekat na Dala dala. Rádi bychom se dostali do národního parku Jozani, který leží asi 25 km odsud. Samozřejmě bychom mohli jet taxíkem, ale stálo by nás to víc peněz a navíc by to nebyla taková zábava jako cestovat místní dopravou.

Guareza zanzibarská

Guareza zanzibarská

Celý příspěvek

Zanzibar – šnorchlování s delfíny v Kizimkazi

Budíček zvoní už v 5:10. Potichu se snažíme vyplížit z podkroví, naši spolubydlící ještě spí. V restauraci už na nás čeká čaj a další dva turisté, co s námi pojedou na dnešní výlet. Sedíme na baru, upíjíme horký čaj a čteme si instrukce, jak se chovat k delfínům. Delfíni se rádi zdržují u zdejšího pobřeží a pravděpodobnost, že je uvidíme, je poměrně vysoká. V půl šesté sedáme na kola a jedeme na pláž v Kizimkazi, kde by na nás měla čekat loď. Američanka trochu bojuje s kolem a hlavně s kabelkou, kterou veze na rameni. Na pláži si vybereme šnorchl a ploutve a brodíme se vodou k naší malé motorové loďce. Plujeme asi 15 minut a cestou pozorujeme východ slunce nad Zanzibarem. Blížíme se ke skupince dalších pěti lodí. Za okamžik se delfíni opravdu vynoří a v tu chvíli všichni turisté, včetně nás, naskáčí do vody. Delfíny pod vodou vidíme dohromady asi třikrát, ale vždy jen na malou chviličku, okamžitě plavou pryč a my jim samozřejmě nestačíme. Škrábeme se zpátky do lodi a vyhlížíme, kde se delfíni zase vynoří. Celý proces se opakuje asi desetkrát, než všichni padneme vyčerpáním. Delfíni mizí někde v dáli a my se pomalu vracíme ke břehu. Je trochu škoda, že jsme si náš výlet nenačasovali lépe – majitel hotelu Mnana Lodge studuje společenský život delfínů a na moře vyráží každé ráno. Přesně ví, kam se za delfíny vydat a dokáže odhadnout, kudy zrovna poplují. Do vody tak můžete naskákat s předstihem a delfíni proplují kolem vás. My jsme se tu s ním bohužel minuli a všechno tohle známe pouze z vyprávění.

Šnorchlování s delfíny v Kizimkazi

Šnorchlování s delfíny v Kizimkazi

Celý příspěvek

Dar es Salaam, plavba trajektem na Zanzibar a cesta do Kizimkazi

Budíček zvoní ve 4:45. O půl hodiny později už nás nabírá taxík a veze nás na autobusák Kilimanjaro Express. Autobus do Dar es Salaamu má odjíždět v šest, ale jsme tu raději s předstihem. Chvilku před šestou opravdu přijíždí dva autobusy, ale ani jeden z nich není náš. Po chvilce zmatkování zjistíme, že autobus do Dar er Salaamu stojí na druhé straně silnice. Sedneme si s Blážou vedle sebe, i když máme místenku každý jinde, a doufáme, že nás nikdo nevyhodí. Za lístek jsme zaplatili 33 000 šilinků na osobu a cesta z Arushi do Dar es Salaamu trvá 13 hodin. Bláža skoro celou cestu spí a já koukám na africkou telenovelu, která je poměrně dramatická a nedá mi spát 🙂 Přibližně v polovině cesty stavíme na oběd – dáváme si kuře s rýží a pochybným dušeným banánem a zeleninou za 7000 šilinků. Pachuť banánu zapíjíme kolou. Běžně kolu vůbec nepijeme, ale na cestách patří mezi náš nejoblíbenější nápoj hned po pivu a smoothie. Do Dar es Sallamu přijíždíme v 19:00.

Dar es Salaam

Dar es Salaam

Celý příspěvek