Letenky na Sulawesi tentokrát kupujeme na poslední chvíli. Dlouho jsme nevěděli, jak to budeme mít s dovolenou a chvilku nám trvalo, než jsme se rozhoupali. Cena tomu odpovídá – za letenky do Jakarty platíme necelých 21 tisíc. V akci se dají sehnat i za 16 tisíc, takže nákup se tentokrát moc nepovedl. Den před odletem kupujeme letenky z Jakarty do Manada, druhého největšího města na Sulawesi. Přes webové stránky letecké společnosti Lion Air se nám nedaří letenky zaplatit kartou, takže je nakonec kupujeme přes Tiket.com. Dlouho nám nepřichází žádné potvrzení o platbě, ale nakonec 13.7.2014 přeci jen odlétáme směr Jakarta se zastávkou v Dubaji. Protože nás čeká nocování na letišti v Jakartě, rozhodneme se noc v Dubaji strávit na hotelu. Na poslední chvíli si bookujeme hotel Eureka. Hotel je asi 8 km od letiště a za taxík platíme 19 dolarů a jdeme rovnou spát. Ráno hned vyrážíme na letiště a za taxík platíme jen 4 dolary. Dáváme si snídani za vouchery od Emirates a mně se podaří v Costa Coffee nechat telefon. Naštěstí si toho všimnu poměrně brzy a telefon mi vrátí. V letadle sedíme na poslední dvousedačce, což se později ukáže jako velmi strategické místo. Letušák se s námi dá do řeči, řeší s námi fotbal a vítězství Německa a když zjistí, že jsme z Čech a s Německem sousedíme, začne nám nosit alkohol a jídlo, které se běžně nabízí jen v business třídě. Cesta tak příjemně ubíhá 🙂
Archiv pro měsíc: Srpen 2016
Káthmándú
Loučíme se sloníky a jeepem se necháme popovézt na autobusové nádraží v Sauraze. Cesta autobusem do Káthmándú trvá asi 6 hodin. Ubytujeme se v hotelu Horizon u Rameshe – průvodce brazilské expedice, se kterým jsme se seznámili na treku. Hotel se nachází v Thamelu, což je nejvíce turistická část Káthmándú. V hotelu je ale příjemný klid. Jdeme si projít okolní uličky. Dáváme si Tongbu, tradiční nepálský nápoj. Je to zkvašené proso, které se zalévá horkou vodou a pije se brčkem z dřevěného půllitru. Čím déle ho necháte louhovat, tím je silnější. Podává se s konvičkou s horkou vodou, která vystačí na několik nálevů. Po pátém nálevu je čas jít spát 🙂
NP Chitwan – den druhý
Vstáváme v šest ráno, dáváme si snídani a v sedm máme sraz s průvodci v našem kempu. Jeepem se popovezeme asi 5 km k řece, kde se nalodíme na kánoi a plujeme proti proudu řeky Rapti. Opět vydatně prší. Tentokrát na břehu vidíme několik krokodýlů a gaviálů a spoustu ptáků. Kvůli dešti toho však moc nenafotíme. Asi po půl hodině plavby vystoupíme na pevninu a čeká nás menší trek lesem. Déšť ustává. Celkově je les mnohem zajímavější a hezčí než včera. Je tu ale spousta pijavic, každou chvíli ze sebe nějakou strháváme. Brodíme pár mokřadů a vidíme několik nosorožčích stop.
NP Chitwan – den první
V 6:30 se scházíme na snídani v kempu a hned po snídani vyrážíme k řece, kde máme sraz s průvodci. Potkáváme dalších třicet turistů, co tu čekají na kánoi. Začíná trochu pršet. Nalodíme se s dalšími deseti turisty na loď a plujeme po proudu asi 3,5 km. Plavba trvá půl hodiny, celou dobu prší. Nic zajímavého z lodě nevidíme, jen pár ptáků. Na břehu dostaneme bezpečnostní kázání, jak se chovat v případě že potkáme nosorožce. Nosorožec patří mezi nejnebezpečnější zvířata v Nepálu, obzvlášť když narazíte na matku s mláďaty. Pokud nějakého potkáme, máme utíkat cik cak nebo vylézt na nejbližší strom. Jeden z průvodců poběží s námi a druhý (mladší) slouží jako návnada. Za poslední tři roky tu prý umřelo pět průvodců. Za celou cestu však potkáváme maximálně srnky a několik pijavic. Cesta vede kousek lesem a pak se stočí na prašnou silnici, která podle mapy vede přímo do Saurahy. Celkově jsme z výletu trošku zklamaní.
Přesun z Pokhary do Saurahy, NP Chitwan
Vstáváme už v 6:00 a balíme. Loučíme se s výhledem na Annapurnu I. V 7:30 musíme být na autobusáku, který je asi 20 minut pešky od hotelu. Na místě je spousta nahaněčů, kupujeme si lístek v boudičce a dáváme si čaj a čokoládovou buchtu k snídani. Autobus vyjíždí překvapivě včas a cesta do Saurahy trvá i se dvěma zastávkami šest hodin.
Odpočinkový den v Pokhaře
V 7:30 se jdeme projít do města na snídani. Dnes nás čeká odpočinkový den v Pokhaře, v druhém největším městě Nepálu. Po snídani vyrážíme pěšky na vodopády Devis falls. Cesta vede předměstím Pokhary mezi domečky a rýžovými políčky. Potkáváme dvě malé holčičky, které umí skvěle anglicky a dovedou nás k bráně menšího parčíku kolem vodopádů. Platíme 30 Rp za vstup. O vodopádech se dočítáme, že jsou pojmenovány podle švýcarského turisty, který v roce 1961 spadl do vody a strhl s sebou svoji přítelkyni a jejich těla našli po třech dnech v řece Phusre. Samotný vodopád nás moc nezaujme – okolí vodopádu je vykácené a obehnané zábradlím. Přesouváme se k nedaleké jeskyni. Omylem zvolíme špatnou cestu a vyhýbáme se placení vstupného. V jeskyni je vlkho a každou chvíli na nás kape voda. Nejzajímavější je asi menší tunel, kde sedí stará paní a hlídá posvátnou dřevěnou krávu. Na konci jeskyně je menší chrám, kam se smí jen bez bot a za ním je spousta odpadků. Celkově tu není nic moc k vidění a jsme docela zklamaní.
Cesta z Muktinathu do Jomsonu
Konečně jsme se trochu vyspali a ještě k tomu máme krásný výhled na okolní hory, vykukuje na nás Dhaulagiri. Snídáme vajíčka a zjišťujeme, kdy jede autobus do Jomsonu. Rozhodli jsme se vynechat část treku, která vede po prašné silnici a raději zbylé dny využít pro návštěvu národního parku Chitwan. Na zastávce kupujeme lístek za 790 Rp a čekáme asi půl hodiny než autobus vyjede. V půl desáté vyjíždíme.
Cesta z High Campu (4880 m) do Muktinathu (3800 m)
Vzdálenost: 12 km, 6 h k sedlu Thorung La, 6 h sestup do Muktinathu
Celou noc nespíme. Já kvůli kašli, Blážu poprvé pobolívá hlava. Z postele se vyhrabeme už před šestou. Obloha je nádherně vymetená, konečně vidíme hory kolem nás. Vylezeme na kopec na vyhlídku, která je asi 50 m nad kempem. Poprvé vidíme i Annapurnu I, naši první osmitisícovku.
Cesta z Thorung Pedi (4540 m) do High Campu (4880 m)
Vzdálenost: 1 km, 1 h 45 min
U snídaně se scházíme po osmé. Jsme pěkně vymrzlí a já nevyspalá, protože jsem celou noc prokašlala. Nahřívám se u kamínek a prolévám se čajem. K snídani si dáváme skořicové šneky, které si tu sami pečou (250 Rp). Po všech těch ovesných kaších a vajíčkách na milion způsobů je to příjemná změna. Po snídani začíná pršet, mezitím si balíme batohy. Déšť neustává a tak si dáváme ještě další čaj. Nikam nespěcháme, High Camp je odsuď jen kilometr (avšak o 400 m výš). Někteří turisté vyrážejí na sedlo Thorung La už z Thorung Pedi, protože nechtějí trávit noc v High Campu. My nechceme riskovat tak velké převýšení, navíc je zataženo a z přechodu sedla bychom zřejmě vůbec nic neměli.
Cesta z Yak Kharky (4020 m) do Thorung Pedi (4540 m)
Vzdálenost: 6 km, 3 h
V sedm ráno se scházíme na snídani. Místo ovesné kaše, kterou už nemůžeme ani vidět, si dávám vajíčka s toastem. Martin zkouší sýrový sendvič a Bláža si dává čokoládovou palačinku. Ta je ale celá připečená, takže si chudák moc nepochutná. Vyrážíme do Letdaru, který je pouhý kilometr od Thorung Pedi. Obloha je zamračená a v Letdaru začíná pršet. Zapadneme do nejbližší lodge a dáváme si čaj. Z okna vidíme naše české kamarády, co spali v Letdaru. Na rozdíl od nás šli třídenní trek na Tilicho Lake, takže se nám podařilo je dohnat. Češi nasazují pláštěnky a v dešti vyráží směr Thorung Pedi.