Na přelomu července a srpna jsme se vydali na šest nocí do dánského městečka Blåvand, konkrétně do kempu Hvidbjerg Strand. Původní plán přenocovat dvě noci u německého městečka Zingst jsme kvůli mé nemoci museli zrušit a místo toho jsme přenocovali v penzionu v německém Köthenu, kde jsme navštívili moc hezkou kontaktní zoo Tierpark Köthen. Pokud někdy budete mít cestu kolem, určitě se tu zastavte a kupte si krmení pro zvířata.
Pláž Hvidbjerg Strand
O tom, jak se naše rodina ocitla v USA, píšu v první části článku. Když pominu dlouhý let, tak USA hodnotíme jako ideální destinaci pro rodiny s dětmi. Pro malé děti je tu perfektní zázemí, na většině míst včetně malých hrišťátek jsou čisté toalety s přebalovacími pulty a můžete si doplnit pitnou vodu. Dá se vybrat z velkého množství nenáročných treků, které jsou dostupné i s kočárkem. My chodili trasy v průměru kolem 5ti kilometrů. Nejdelší trek měl asi 8,5 km, Emička se většinou nesla v krosničce. Kočárek jsme využili jen na letišti.
Pokud plánujete navštívit více národních parků, určitě se vyplatí pořídit si America the Beautiful Annual Pass, který umožňuje vstup do všech národních parků (neplatí do state parků) a stál nás 80 dolarů pro dva dospělé (děti do 16ti let jsou zdarma). Kartička se nám určitě vyplatila, protože jednotlivé vstupy do parků se pohybovaly kolem 35-40 dolarů za rodinu. Kartičku koupíte u vstupu do národních parků nebo online. Nyní bych se chtěla rozepsat o jednotlivých národních parcích, které jsme navštívili:
Natural Bridge, Bryce Canyon
Na jaře roku 2023 se Blážovi naskytla příležitost jet pracovně do USA. Na šest týdnů se tak stalo naším domovem městečko St. George v Utahu. Odlétali jsme na konci dubna a vraceli se na začátku června. Letěli jsme s Deltou z Mnichova do Salt Lake City se čtyřhodinovým přestupem v Detroitu. Byl to zatím náš nejdelší let s dětmi a měli jsme strach, jak to Máťa s Emičkou zvládnou. Naštěstí cesta proběhla bez problémů, Máťa hodně koukal na pohádky, četli jsme časopisy a lepili jsme nálepky.
V Salt Lake City jsme si půjčili auto (půjčovna Alamo), přespali jsme jednu noc v hotelu Comfort Inn poblíž letiště a další den jsme se přesunuli do St. George, kde jsme byli ubytování přes Airbnb v Cozy Tuscany Villa. Jednalo se o skvěle vybavený dvoupatrový domek s garáží a malou zahrádkou a bylo to asi jedno z nejlepších ubytování, jaké jsme kdy na cestách měli. Přes týden Bláža pracoval a o víkendech jsme objížděli národní parky v okolí.
Náš domov na 6 týdnů – Cozy Tuscan Villa in St. George
Tenerife je prvním z Kanárských ostrovů, které jsme navštívili. Vybrali jsme ho především kvůli přímému letu z Prahy a zároveň nám přišel ze všech ostrovů nejpestřejší, co se přírody týče. Odlétali jsme v půlce října a vraceli se prvního listopadu.
Letenky nebyly zrovna nejlevnější (letěli jsme se Smartwings), ale povedlo se nám to vykompenzovat poměrně levným ubytováním a autem. To jsme měli půjčené z půjčovny Cicar, která je přímo na letišti Tenerife Sur. Půjčení Opel Astra na 19 dní včetně autosedaček nás vyšlo na €470 včetně pojištění (nulová spoluúčast). V boudičce si vyzvednete klíčky a v jiné boudičce si vyberete z velké hromady autosedaček. Ty měly nejlepší roky už za sebou, ale posloužily dobře.
Výhled na sopku Teide, Roques de García
V druhé části naší cesty po Provence jsme zamířili na jih a postupně navštívili národní park Camargue, město Arles a Avignon a nakonec jsme zamířili ještě do hor do národního parku Ecrins. O první části naší cesty do Provence si můžete přečíst zde.
Růžové solné jezero Salin de Giraud
Oblast Provence v jihovýchodní Francii byla hlavním cílem naší třítýdenní cesty autem po Evropě. Název Provence pochází z latinského slova provincie – Římané zde založili první mimoitalskou provincii a zanechali zde po sobě spoustu krásných římských památek. Nás kromě památek lákala hlavně levandulová políčka, která jsou nejvíce rozkvetlá v první polovině července. Ke konci měsíce pak začíná jejich sklizeň. Sezóna levandule s sebou bohužel přináší i hlavní turistickou sezonu – to jsme pocítili hlavně ve větších městech jako je Arles a Avignon, a zároveň na levandulí profláklých místech jako je klášter Sénanque u městečka Gordes. I přes davy turistů se nám podařilo objevit pár klidných míst, kde jsme si vychutnali vůni levandule i krásné středověké vesničky. Zde je seznam míst, která jsme postupně navštívili:
Klášter Sénanque, Provence
Další zastávkou na naší třítýdenní cestě autem po Evropě byl národní park Mercantour v oblasti Přímořských Alp. Tento park je nejmladší z celkem deseti francouzských národních parků, zaujímá plochu 685 km² a zasahuje do dvou departementů – Alpes-Maritimes a Alpes-de-Haute-Provence. Vyskytuje se tu bohatá fauna i flóra – my jsme se těšili hlavně na kamzíky, kozorožce a divokou levanduli.
Výhled na NP Mercantour cestou na Baus de la Frema
Další zastávkou na naší třítýdenní cestě autem po Evropě bylo město Levanto na severozápadě Itálie. Cesta z Verony po klikatých úzkých italských autostrádách nám trvala tři hodiny a za mýtné jsme zaplatili 26.10 €. Levanto je známé především jako vstupní brána do Cinque Terre – pobřežní oblasti, která je od roku 1997 součástí UNESCO, a kde leží pět pestrobarevných vesniček postavených mezi skalními útesy.
Riomaggiore – Cinque Terre
Druhou zastávkou naší třítýdenní cesty po Evropě bylo městečko Arco u Lago di Garda. Původně jsme měli v plánu strávit tři dny v Dolomitech ve městě Madonna di Campiglio, předpověď však hlásila přívalové deště a tak jsme se nakonec rozhodli Dolomity úplně vynechat a přesunout se rovnou do Arca, kde mělo být počasí o něco příznivější a mělo pršet jen odpoledne a v noci. Pro jistotu jsme si našli ubytování přes booking v hotelu Albergo Aurora, nechtěli jsme riskovat spaní ve stanu v silném dešti. Za průjezd přes Brenner na hranicích Rakouska a Itálie jsme zaplatili 12.10 €.
Lago di Garda
Naší první zastávkou během třítýdenní cestě po Evropě bylo městečko Schönau am Königsee v národním parku Berchtesgaden, který leží na hranicích Německa a Rakouska. Ubytovali jsme se v kempu Grafenlehen, kam jsme dorazili pozdě k večeru (pozor, recepce zavírá ve 21h). Chvilku jsme bojovali se zatlučením stanových kolíků do země, nakonec nám posloužil plochý kámen, který s námi pak cestoval celé tři týdny. Následující den ráno nás uvítala zamračená obloha. Sbalili jsme pláštěnky a pěšky se vydali do přístavu k jezeru Königsee, které je jedním z nejhlubších a nejčistších jezer v Německu. Koupili jsme si zpáteční jízdenku na loď (17.80 € na osobu). V sezoně loď jezdí každých 15-30 minut a jízdní řád včetně dalších informacích naleznete zde. Plavba do zastávky ke kostelu svatého Bartoloměje trvala necelou půlhodinu a mezitím se pořádně rozpršelo. V rychlosti jsme si vyfotili kostel a běželi se schovat do malé hospůdky, kde jsme si dali polévku a štrůdl a čekali, až déšť trochu ustane. Společně s námi tu bylo asi milion deštěm zaskočených čínských turistů.
Přístaviště jezera Königsee